Krok za krokem, schod za schodem, pěkně pomalu a výš, stoupala jsem Prašnou bránou až na ochoz.
Byl pátek, prvního září a já jsem musela na převaz na Karlák a nepršelo!!! - tak jsem poslechla svůj vnitřní hlas - že ještě jednou v životě vylezu až nahoru a pár fotek z věže spáchám - jeden červíček mi našeptával - to nedáš a druhý nebuď srab - pak jsem si řekla, že za pokus to stojí a šla jsem a jak to, milé KOČKY, dopadlo? Jednoduše, pěkně patro za patrem a fotky vám napoví, no, pravda, mohly být sluníčkové a s modrým nebem s občasnými bílými mráčky, ale, co bych chtěla?
Podívat jsem se tam chtěla už dávno a především dřív, než se prodá kdoví komu a pak může být, jak už to tady chodí, i nepřístupná!
Mladí pracovníci, když mě viděli, jak supím nahoru, asi tajně volali hasiče, záchranku a policajty, pro případ, že by babka zkolabovala, ale nakonec nebylo asistence těchto služeb potřeba a moje telesná schránka to vše vydržela, k údivu nás všech.. Zjistila jsem, že Prašná brána je stavba výrazně starší než já a v dobrém stavu. Jsou z ní famozní výhledy a schody jsou docela úzké, k mému i druhých překvapení jsem se tam vešla kupodivu docela pohodlně.
Nyní vás a ochotně, milé blogerky, beru sebou: fotek mám spoustu a tak jen namátkový výběr
líbily se mi panely s fotkami a popisy, jak vypadalo okolí před zbouráním hradeb
o věži jsem si mimo jiné přečetla:
Prašná brána je pozdně gotická stavba na rozhraní ulice Na Příkopě a náměstí Republiky vedle Obecního domu naproti domu U Hybernů. Jedná se o jeden ze symbolů Prahy. V bráně začíná Celetná ulice, která zde tvoří první část Královské cesty, která vede odtud až na Pražský hrad. Brána vznikla roku 1475 k reprezentačním účelům a nahradila Bránu svatého Ambrože, dostavena byla ale až na konci 19. století, v pseudogotickém puristickém stylu.
a zítra vám ukážu další moji akci, chcete?
