Na západ

Pátek - svátek - Jana měla volno a manžel chuť řídit auto.

Dopadlo to, jak čekáte, já jsem jen vymyslela, kam to bude.

Plán jsem měla na tři výlety, ale přiklonila jsem se k tomu nejdelšímu, na ty ostatní dojde jindy.

Vyjeli jsme směr Slaný, a po karlovarské pěkně k zámku Krásný Dvůr. Tady jsme se prošli parkem, krásně zpívali ptáci, sluníčko svítilo a jaro opatrně vykukovalo za velkými duby.

Provětrali jsme si hlavu a pokračovali v cestě do Kadaně, kde jsme,

mezi námi,

milé KOČKY,

s mužem byli už tolikrát, nicméně se mi tam ZASE moc líbilo,

pěkně se tu vše opravuje a vylepšuje, radost pohledět.

( ještě za totáče jsem prorokovala Kadani a Žatci, že by z nich mohla jednou být zase úžasná města! mají pěkně našlápnuto! )

Dali jsme si i oběd a já zelené pivo,

nebylo špatné, ale na to, co mi nabídli kdysi o Velikonocích v Předklášteří, na to nemělo.

Poté jsme se přesunuli do Klášterce nad Ohří, obešli pěkné náměstí, došli k zámku, pochodili kolem Ohře, všude se procházelo plno lidí a dokonce i nějaké zájezdníky z Německa jsme potkali.

Když jsme se dostečně pokochali a v místní zámecké cukrárně něco utratily ( já s Janou ), pokračovali jsme do Ostrova nad Ohří.

K mému velkému překvapení to tu taky od poslední naší návštěvy rozkvetlo a prokouklo, budovy svítí novotou, náměstí, zámek, letohrádek, klášter, Palác Princů - poctivě jsme vše prohlédli a navštívili a pak jsme se už docela unaveni vydali na cestu ke Karlovým Varům a zpátky domů.

Uvažovanou návštěvu hradu Hasištejna a městečka Jáchymova jsme si nechali na jindy, šofér už měl dost.

Pofotili jsme kde co...však sem v příštích dnech dám nějaké vzorečky.

A dobře jsme udělali, dnes je celý den zataženo a už to tolik neláká ven z tepla, takže sedím u časopisů o bydlení a odpočívám.

Pár obr. z parku Krásný Dvůr:

Skoti

Byl pátek, poledne ......

dovařila jsem, najedli jsme se, umyla jsem nádobí a vtom slyším dudy,

manžel kouká na monitor a já zírám jemu přes rameno:

před Pražským hradem pochoduje hradní stráž a k tomu hrají skotští dudáci

a tak jsem zahodila utěrku a popadla fotoaparát a vyblejskla to:

páni!,

vlastně -

milé KOČKY,

připomnělo mi to Skotské hry v parku Sychrovského zámku,

kam jsme tolikrát vždy v srpnu rádi zajeli

a připomněli mi také návštěvu Edinburku - kdysi při zájezdu do Skotska,

ach jo, je to tááák dávno.

Zatančila i děvčata ze Skotska a nějací krojovaní, nejspíš z Moravy?

Jen to počasí měli opravdu ošklivé, zima, déšť, sotva bylo vidět na Petřín,

asi - aby to Skotům nepřišlo jiné než u nich doma,

i když!,

já, když jsem byla ve Skotsku, pršelo jen jednou a ještě v noci, heč!

Zase jinak

Jana projevila přání jet dneska na výlet,

hned jsem jeden vymyslela...

jenže -

počasí se malinko pokazilo,

manžel nechtěl nikam jet a já jsem v noci špatně spala, resp. usnula až v pět ráno,

takže plány na bledule v Zubrnicích a zříceninu hradu Blansko u Ryjic jsem odsunula na příští týden ( ??? )

a jely jsme s Janou po obědě samy dvě do Liběchova, kde jsem zámek a jeho park fotila ani ne před týdnem.

Pojaly jsme to dnes zase jinak,

nejprve jsme vystoupaly Křížovou cestou okolo kapliček jednotlivých zastavení,

pak nahoře u kostela s výhledem na Labe a Liběchov jsme trochu provětraly foťáky a po sejití do městečka jsme obešly zámek a jeho kdysi hospodářské budovy,

vědoma si toho, že to už jsem minule pofotila, snažila jsem se o malinko jiné snímky téhož.

Snad se to,

milé KOČKY,

povedlo,

sluníčko sice nevykouklo, ale užily jsme si volna a odpol.výletu.

A hlavně jsme si popovídaly, což je taky potřeba.

Nedaleko

Vzala jsem si k srdci, když jsem slíbila,

že na blog udělám pár fotek z nejbližšího okolí ...

míst v okruhu 2-3 km od bydliště a ejhle:

už včera se mi povedly

- Lobkovice,

vlastně součást našeho města.

Co na tom, že právě okolo kostelíka dělali nějací chlapi výkop, to je život,

takže to tam máme se vším všudy.

Tudíž,

milé KOČKY,

raději méně slov, více obrázků.

kostel Nanebevzetí Panny Marie v Lobkovicích ze 14.st.

a zámeček

Kurník

Jak to tak vypadá, budu si muset pořídit kurník,

už jsem ( zase ) koupila dvě slepice,

jako bych těch kurů neměla už dost.

Tyhle mi ale vejce neponesou, ani schůdky ne....ou,

zatím dělají radost mně a snad,

až se obě vrátí z lyžování na horách,

potěší i mé milé vnučky?

Musím jim najít nějaké šikovné místečko, kde se budou vyjímat...

Milé KOČKY,

obarvím v cibulovém nálevu a s použitím nějakých lístečků pár bílých vajec

a Velikonoce můžou vypuknout.

Počty a naivita

V noci na dnešek jsem nemohla usnout,

pořád se mi zobrazoval ten liběchovský zámek, v jak špatném stavu je od povodní,

jenže! - ta rozbitá skla oken - to neudělala voda,

no jo, není v soukromých rukách, nejsou peníze, není to priorita atp.,

napadlo mě, jak už to my, Vodnáři, máme,

takové fantasmagorické, utopické, poněkud bláznivé řešení:

kdyby každá osoba v republice dala jednu korunu měsíčně na zvláštní účet,

bylo by to 12,- Kč ročně!

( pětičlená rodina, tzn. s třemi dětmi, by poslala 60 Kč ročně ),

( možná by někdo poslal i víc? )

a pokud je pravda, že nás je asi 10 milionů,

bylo by to 10 milionů měsíčně a 120 milionů ročně,

a z toho už by se dalo leccos opravit, když už je to STÁTNÍ majetek!

A kdyby ten účet spravoval někdo, aniž by z něj čerpal pro sebe a vyváděl na jiné účty, že?

Kdyby firmy a práce na rekonstrukcích a opravách vybíral a posléze hlídal někdo zodpovědný a nebral za to zbytečně velkou haldu peněz,

milé KOČKY,

za pár let by se některé ty památky vylouply ze šedi a nevypadaly by jako ruiny,

zdobily by obce a lákaly turisty,

nestrašily by a nepřitahovaly vandaly...

taky mě ale napadlo, zda má smysl opravovat tyhle zámečky,

které pak slouží buď jako muzea a galerie, případně jako sídlo veřejné správy,

když zároveň také hrozí, že opět přijde nějaká ta povodeň a zase bude zle, jenže, tak asi nelze uvažovat?

Naštěstí jsem usnula a veškeré ty myšlenky odletěly pryč.

O týden

O víc než týden se minula potřeba něco nafotit a dnešní výlet,

jo, kdyby Dáška F. svoji výzvu napsala později,

měla bych do akce lepší fotky...

ale co už, stalo se,

dnes ráno koukám, sluníčko, modré nebe a tak jsem pozvala svého muže naším autem na výlet.

( přiznám se, že ho využívám hlavně jako šoféra, i když, někdy díky jeho nepříliš mladistvému sluchu jedeme jinudy, ale ... )

takže,

přímo do Mělníka a pak cestou Praotce Čecha, kolem Řípu, s pohledem na kostelík v Cítově a Kostomlatech p. Ř., které tady nebyly, když šel p.Čech okolo a měl už toho harcování dost a řekl si, že se tu zabydlí, taky - co mu zbývalo, most v Roudnici přes Labe ještě nestál a plavat na druhý břeh se jim asi nechtělo...trať tu taky nebyla, aby se svezli dál k Lovosicům a na Ústecko a Děčínsko, hihi.

Cvakla jsem Cítov a Kostomlaty a Říp za jízdy, taky to podle toho vypadá, když má šofér těžkou nohu ( a ani nepřibrzdí ).

V Roudnici jsem to vzala zase jinak, než jindy, dvě kaple, jedna pojišťovna, která mi připomněla Františkovy Lázně ( žlutobílá fasáda ),kolem zámku a pak hurá na náměstí, kde jsme se sešli s mužem u cukrárny a dali si čaj, kávu a něco k tomu. A pak přišel zlatý hřeb - sněženky v jednom hájíčku v jedné obci poblíž Roudnice. U Labe.

Chystala jsem se tam dlouho, dnes se zadařilo.

Našlapovat opatrně, je to chráněné území...

Pak jsme se otočili k domovu, projeli Štětí, chtěla jsem vyfotit kouř ( nebo páru? ) z Počápel, ze dvou komínů se udělalo takové obří bílé X, ale pan L. jel rychle po hrbaté silnici, tak z toho nebylo nic! a vykňourala jsem si kratší zastavení v Liběchově, chudák zámek, je po povodni hrozně zpustlý, obešla jsem ho a nafotila v tomto syrovém stavu.

Pamatuji si ho v jiné kondici, s krásnou expozicí uvnitř.

Snad se jednou zase vzpamatuje.

I tak je mi po dnešním výletě fajn a už kuji pikle na sobotu.

A slíbila jsem kostelík sv. Vojtěcha v Neratovicích, tak ten jsem pofotila hned ráno ...

Máte to tu na stříbrném tácu,

milé KOČKY: