Podivné cestování

Už dávno jsem o této věci chtěla napsat na svém blogu,

ale nějak jsem nevěděla, jak do toho,

milé KOČKY.

Dnes o tom napíšu, i když nevím, jestli to pojednám správně.

---

Začnu od lesa:

mnoho let čtu spoustu dostupné literatury o Holokaustu, o věcech, které jsou ostudou lidstva, o neúctě k lidem.

O celá staletí opakujících se pogromech, o vraždách, loupežích a jiných ošklivostech, které doprovázejí Židy v Evropě a jinde a to nejen ve dvacátém století,

byla doba, že jsem usilovně navštěvovala židovské hřbitovy, synagogy a ,,gheta,, po republice,

snažila se pochopit souvislosti a co se stalo, že se k sobě lidé chovali a mnohdy i dál chovají takhle,

divila jsem se, že jsou zrovna židovské památky v zuboženém stavu,

pravda, tyto hřbitovy a budovy se už někde opravují a jejich stav zlepšuje, nicméně mnohé jsou nenávratně zničeny, jakož i jejich původní obyvatelé.

Filmy o skutečnostech, které se tohoto tématu týkají, bývají promítány v TV až pozdě večer, kdy se lidé už nedívají

( musí ráno vstávat do práce ) a nebo je to stejně nezajímá.

Jsem takový historik/samouk a zajímala jsem se od mala o Řeky, Římany a všelijaké historické události a tudíž i o Židy.

A nyní k tomu, co mne ,,tíží,,.

Moc ráda cestuju a poznávám zajímavá místa.

Když jsem byla na zájezdu v Polsku, udivilo mne, o jaký kšeft jde třeba v Krakově - kde vozí lidi - zájemce, do Osvětimi.

Na čumendu!

Sama bych do takového bývalého koncentráku nejela, divím se lidem, kteří se tam fotí s nápisem nad branou a podobně, stačilo mi, když jsem v Terezíně stála před domem, kde bydlely od matek oddělené malé děti, jak se mi tam udělalo špatně.

Jakýkoli koncentrák, ať už v Polsku nebo jinde, by neměl fungovat jako turistický cíl, určitě ne v tom smyslu, v jakém to někdy probíhá.

Prodej loutek židů v Krakově mě nadzvedl!

Je tu zase výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou a přitom existuje tolik podivínů, kteří popírají ty hrůzné události.

Jako by neexistoval Norimberský proces a svědectví lidí, kteří to, bohužel, museli protrpět.

A není to tak dlouho, co se TO dělo!

Znám osobně několik židovských rodin, se dvěma děvčaty jsem chodila do školy

( odstěhovali se v šedesátých letech do Izraele ) a znala jsem pána, který přišel o celou rodinu, babičky, rodiče, děti.

Přežil sám, jediný.

V Litoměřicích existuje místo, které je svědectvím těchto hrozných časů.

A když čtu, že ve Francii a Německu i jinde jsou napadáni židé, občané těchto zemí, jsem zděšená.

Kdy to skončí?

Zatím dobrý

Tak mám za sebou první týden, ze zatím tří slíbených, kdy mi ozařují Vetřelce.

Aby se vyděsil a po osmi měsících chemoterapií dostal zase jinak zabrat.

---

Manžel mi o Vánocích nabízel panáka kvalitní Metaxy, prý je to lepší, než chemka, no, zatím jsem tomu odolala.

Ale, kdo ví? co by s ním zamávalo?

A tak si tady žiju,

třeba dneska, v sobotu, jsem chtěla jet na výlet, nicméně ta deka,

která leží nad krajinou a nepustí sluneční paprsky k nám,

mě nakonec nasměrovala na pohodový program doma:

Zapošila jsem růčo jeden ubrus, abych pak na stroji měla snadnější práci, vyluxovala jsem, probrala všechny tašky a kabelky a udělala v nich pořádek, uvařila jsem zeleninovou polévku s drožďovými knedlíčky, bramborový salát a obalenou aljašskou tresku ( vzpomínka na Vánoce ), ještě hodlám upéct jablečný koláč.

V duchu si myslím na pobyt v posteli s novou knížkou.

Nejen, že jsem ještě nedočetla tu od Ježíška,

( Aleš Palán - Jako v nebi, ale jinak )

ale už mám dvě nové, koupila jsem si je v týdnu v Praze.

( Stephen Clarke - Merde, Impossible, Faktor Merde )

A včera jsem si koupila jednu hezkou kytku v květináči, s mnoha poupaty. Budu se jí těšit snad delší dobu.

Taky se trošinku probírám některými blogy, po chvilkách nakukuji a splácím blogový dluh.

Těším se svatební kytičkou u Simonky, pěknými chňapkami Helenky, obrazy u Marty, snížkem a tichoučkem zimní krajiny u Věrky a pod.

Ovšem zrak mi vytřela Lucie fotkou paní s děsnou podprdou v metru! ještě teď se tu směju.

Vím, že jsem na blogy chodívala častěji.

Občas i prohlížím katalogy svých oblíbených cestovek.

To pro případ, že se uzdravím a zase budu moci vycestovat, já jsem připravena.

Každý čtvrtek jsem věrná ČT 2 a pořadům s Gondíkem na Slovensku a Baroku v srdci Evropy.

Mám radost, skoro každou tu budovu jsem zatím poznala, manžel si dělá legraci, zda jsem na tom pořadu nepracovala, hihi.

Všechny vás,

milé KOČKY,

zdravím od nás.

Vaše Jiřina z N.

Oblečení

Někdy v září loňského roku jsem se tu zmiňovala o nové prodejničce dětského oblečení v Litoměřicích,

kterou si otevřela a provozuje moje neteř.

---

Má tam oblečení pro děti od narození do asi osmi let.

Dodávají jí dva čeští výrobci a to především bavlněné věci, krásné a dobře ušité.

Pokud se vyperou vhodným způsobem a v kvalitním prostředku, nemají děti v tomto oblečení žádné problémy,

jako svědění a vyrážky a navíc, vypadají hezky, roztomile.

Oblečení tohoto druhu může odnosit více dětí po sobě, takže - pokud máte jedináčka, přeprodávejte,

milé KOČKY.

Zdá se, že obchůdek už našly maminky z Litoměřic i okolí a spokojenost je na obou stranách:

mladá podnikatelka má práci,

kupující oblékají své miláčky do slušivých oblečků a babičky?

- mají kam chodit kupovat dárečky pro své dvounohé DÁREČKY.

Pokud se ocitnete na náměstí v Litoměřicích, snadno obchůdek najdete...

je to od náměstí asi 20 metrů v ulici 5.května.

A tady jedno oblečení z dávné minulosti, hihi.

( panenka není focena v mém bytě )

Mosty

Dnešní noc jsem nemohla usnout,

někdo počítá ovečky,

jiná jde žehlit ( mám takovou známou! ),

---

já jsem se převalovala a abych nemyslela na to, co mne ode dneška čeká,

vzpomínala jsem na to, kde a jaké jsem navštívila staré, kamenné mosty v ČR.

( protože jsem viděla i ty některé cizokrajné ).

Mosty jsou úžasné tím, jak spojují dva břehy, nemusíte vodu přeplavat.

Milé KOČKY,

když už jsem si udělala takovou ,,inventuru,, - proč to nenapsat i na blog?

Začnu svým oblíbeným:

mostem, který zná málokdo:

je to most přes Ploučnici kousek od vtoku do Labe v Děčíně na Starém Městě.

Je ze 16 století, prý r.1717 osazen sochami od Brokoffa,

má délku 84 m a široký je 5m.

Zato most na Otavě v Písku zná asi každý, údajně je nejstarší dosud stojící v Čechách, měl dvě věže, délku 110 metrů a šířku 6,5 m.

Chlubí se 7 oblouky. Postaven byl koncem 13 st.

Povodeň v r.2002 byla zničující a bylo nutno ho opravit.

Ten je mnou asi vyfocený nejčastěji, hned vedle pražského, Karlova.

Nejznámější, Karlův, neboli Pražský, postavený na Vltavě v místě bývalého Juditina mostu, je 516 metrů dlouhý, 9,5 m široký, se 16 oblouky, stavba začala 9.7.1357, osazen 30 sochami a sousošími po r.1706.

Také jsem si vzpomněla na most přes Sázavu v obci Ronov, v jakém je stavu nyní, nevím, ale byl ohrožen, snad se opraví?,

napadlo mě i že jsem před lety obdivovala a fotila most v Dobřanech, pamatuji si sochy na jeho ,,zábradlí,,.

Často jsme obcházeli a hledali nejlepší místo na fotku s mužem most ve Žďáru nad Sázavou, s osmi sochami, prý tu byl původně dřevěný most. Mimochodem, nedaleko něho je tu ještě jeden starý most, se dvěma oblouky.

Hodně starý je most v Rabštejně nad Střelou, v nejmenším městě v ČR. Je z r.1335 - 1340, tvrdí se, že je druhý nejstarší u nás!

A už žádný starý není v Roudnici, ale prý tu byl, ten si nepamatuji ani já, zas tak stará nejsem, jen jsem se o něm kdysi dočetla:

postavil ho Jan z Dražic, dohotoven asi r.1340, byl 220 metrů dlouhý a 6,4 m široký a na jeho místě je most nový, byl to třetí nejstarší v Čechách.

Ono se toho napovídá:

jeden starý most, nedávno jsem ho zase viděla a fotila a dávala na blog, se klene nad řekou Mží ve Stříbře,

poměrně hodně fotogenický, barokní, kamenný most je nejvýznamnější památkou v Bělé nad Radbuzou, byl postaven pravděpodobně mezi léty 1703 - 1723, má osm oblouků a šest pilířů, na kterých stojí sochy svatých.

A velmi originální je Ovčí mostek na Jílovském potoce v Děčíně - z r.1561, 18 metrů dlouhý se čtyřmi metry šířky a velkým obloukem...asi 6,5 m výšky? Bývá tu často letní, blesková povodeň.

Určitě jsem na některé mosty, které osobně znám, zapomněla, resp. jsem si na ně v noci nevzpomněla.

Kolem půl šesté ráno jsem konečně usnula a o mostech jsem si mohla nechat zdát.

Pohlednice

Když už jsme se sestrou byly v mělnickém muzeu, koupila jsem si zde několik pohlednic,

předně letecký pohled Mělníka,

---

protože létat nad tímto městem zatím neplánuji a vyfotit z výšky si ho tedy nemohu,

a pak také několik obrázků z vesnic na okrese Mělník.

Znám hodně vesnic a zajímavých obydlí na Kokořínsku, dnes jsem si zase udělala ,,chuť,, na další.

Manžel nic netuší, ale brzy si vyrazíme na výpravu do několika vesniček a hlavně,

mám úplně čerstvý tip na několik míst, kde je na pískovcových skalách vytesáno mnoho zajímavých reliefů.

Tak mi,

milé KOČKY,

prosím, držte palce, abych měla čas a sílu to navštívit a nafotit.

Rozhledny Vrátenská Hora a Kadlín jsme poctili návštěvou vícekrát, ale pohlednici Vrátenky jsem pro jistotu koupila také.

To by jeden ,,neřek,, - co vše máme za humny.

( jo, byly doby, že jsem to ,,objevovala,, na kole, teď jsem ráda, když mě tam doveze auto nebo bus, hihi).

V muzeu

Daly jsme si se sestrou rande v Mělníku,

sešly jsme se a zasedly raději hned na náměstí - v cukrárně na kapučíno,

odtud už je to do muzea kousek.

---

Prohlédly jsme si výstavu porcelánu a kočárky, na ty byla sestra obzvlášť zvědavá.

Nejen, že jsme tu viděly ty staré, košatinky a vlastně některé kousky hodně historické,

ale i ty, ve kterých jsme vozily svého času naše děti.

Velmi přívětivé vstupné!

Zajímavé nedělní odpoledne.

Milé KOČKY:

Aby toho nebylo málo i na Soutok jsme se zašly podívat.

Výhledy nebyly nic moc, Říp byl vidět neostře.

Na zámeckém nádvoří kraloval ještě stromek,

zdejší cukrárna má do konce února zavřeno.

Řekla jsem si, že během zimy zkusím po letech navštívit místa nepříliš vzdálená od bydliště,

tak uvidíme, co se mi povede!

Opravy

Dnes jsem se dočetla o opravě zámku a přilehlých budov v obci Čistá na Karlovarsku.

Mám z takových zpráv opravdovou radost, mnohdy je to na poslední chvíli, kdy se památka opravuje a zachraňuje

a o to pak je větší moje potěšení, když se dožiju konce takové opravy a mohu se tam podívat.

---

Obdivuji ty lidi, že se do takové ruiny pustí, obětují svůj čas, síly a finance a zapojí rodinu a známé a výsledek zdaleka nemají jistý!

Jak víme, mnozí si ty budovy vzali po revoluci zpátky a nechali je zpustnout,

ale nejvíc jich zničili za minulého režimu vojáci a jezeďáci.

Spousta zajímavých, historických budov už spadla, dík za každý hrad, zámek, klášter, kostel, tvrz, které se podaří zachránit.

Vzpomínám na klášter v Pivoni, o kterém jsem se před lety dozvěděla díky paní Martině z televize, která se o jeho záchranu snažila už těsně po revoluci.

Také tvrze v Kestřanech jsem navštívila několikrát a těší mne, že se opravují, ale! protože chybí peníze, jde to pomalu.

Znám mnoho zámků v zuboženém stavu, které se schovávají v roští a své kdysi půvaby nemohou ukazovat světu.

Ale je i dost lidí z oblasti kultury, kteří si pořídili nějaký zapadlý zámeček a postupně ho dávají do pořádku.

Podívejme se napříkladd na Nové Hrady u Litomyšle! jak to tam opravili a je radost v tamní zahradě se projít.

A proč o tom píšu?

Tady je zrovna jedna oblast, kam bych klidně přispěla, i když jen menší částkou, a pocit, že za mé peníze leží třeba pár tašek na nové střeše? není špatný.

Ta naše zemička se potřebuje zkrášlit a uklidit celá.

Milé KOČKY,

jak to vidíte Vy?

A ještě jeden podotk:

jak tak občas chodím po Praze, říkám si, proč se všichni cpou na okraj a nechají to město rozlézat do šířky, v Praze je takových míst, kde by se mělo a mohlo zbourat staré barabizny a postavit něco pořádného v lidském měřítku?

Tím určitě nemyslím paneláky.

Ovšem - to by museli úředníci a developeři začít přemýšlet. A mít chuť udělat naše hlavní město hezčím.

Poezie

U nás ve městě, na jedné autobusové zastávce poblíž LŠU je několik obrázků a dvě básničky, údajně od žáků zdejší Zušky.

Onehdy jsem měla trochu času a tak jsem si je opsala,

legrační už bylo, že tužku jsem měla, ale blok ne a tak jsem použila stvrzenku z obchodu.

---

Připravte se,

milé KOČKY,

na umění:

předesílám, že nevím, jak jsou autoři staří či mladí, budeme věřit,

že jsou to děti a pod těmi jmény u nás rostou básníci.

Snad jim to vydrží a umělecké sklony je neopustí.

Jakub Adámek

Čas smrti

Nastane-li tvůj čas

a dojde ti i hlas

smrt přijde si pro tebe

a pošle tě do nebe

Po smrti jsi volný

volný jako pták

jsi však také smutný

bez přátel a tak...

Samuel Brdlík

Život

Stál jsem takhle v dešti

stál jsem v Budapešti

Dítka malá si tu hrají

užívaj si života

a já dědek shnilý, starý

to je tedy slabota

Život utíká mi

přímo před nosem

a já bych měl odejít

splnit si svůj sen

Kde je pravda?

Jsem odkázaná na média, pokud něco chci vědět, ale kde je pravda?

Není to tak dávno, kdy jsme byli přesvědčováni slovem i obrazem nejen paní Šojdrovou, že je potřeba pomoci malým dětem, sirotkům ze Sýrie

---

a jsem toho názoru, že pokud v těch utečeneckých táborech takoví sirotci jsou, proč jim nepomoct?

Hlasovala bych pro to, aby sem ty malé děti vzali, je spousta rodin, které děti chtějí a nemají je, přitom jsou hmotně slušně zabezpečení.

Těm dětem by poskytli vychování a jídlo, oblečení, nemusely by být vystaveny podmínkám, které nejsou vhodné ani pro dospělé, natož pro děti...čím déle ty malé děti a navíc sirotci budou v táborech, tím hůř dopadnou!

( pro mne přijatelní jsou do 6, ev. do deseti let )

Jenže dnes v internetu čtu, že se jedná o téměř dospělé kluky, co je to zase za hry? Kdo si ze mne dělá prču?

Nejdříve v televizi vidím prokřehlé malé děti a teď tohle?

V žádném případě nejsem pro to, aby se sem stěhovali hoši, kteří mají vymyté mozky, i když, já nevím, kdo to je!

Ale někdo s námi zase manipuluje, to vím jistě.

V padesátých letech sem přišla kvůli válce spousta lidí z Řecka a co vím, začlenili se a jsou to fajn lidi.

Pracují a žijí spolu s námi bez nejmenších problémů.

Milé KOČKY.

Měli bychom být opatrní.

Nemám hroší kůži, ale nechci svým ani vašim vnučkám připravit problém!

Můžeme pomáhat, ale především by politici měli vyjednat mír v těch oblastech, kde je válka!

Ovšem, to by válka nesměla být takový pěkný kšeft!

Plakátovací plocha

To si takhle vykračuju po zapadlé ulici ve staré Praze a najednou zákoutí plné barev,

přijdu blíž a je to zákoutí plné informací:

---

milé KOČKY,

ty plakátovací plochy jsou zajímavé:

Dnes podruhé

aneb: I tohle je Praha:

milé KOČKY,

jak jsem se dnes odpoledne toulala uličkami staré Prahy,

---

našla jsem krásné domy, opravené a vzhledné,

ale nezastírám, že pár jich bylo sice zajímavých, nicméně na opravu a zkrášlení dosud čekají.

A tak šup s nimi sem:

poznámka: ( doufám, že vtipná!)

zpívá se: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,

no, z historie víme, že v minulosti mnohdy Prahu dobili kdejací cizí vojáci, Pražani nic nebourali, ale já si Prahu fotím, co kdyby to fakt udělali?

Toulání

Já se mám!

Včera jsem si nechala pustit dva nové díly Marie Terezie,

dnes dopoledne jsem si dopřála Toulavku a Objektiv,

---

nedávno jsem na mapě Prahy našla rotundu Sv.Kříže,

( na rohu Konviktské a K.Světlé ),

kterou jsem na svých výletech do hlavního města ještě ,,nepotkala,,

tak jsem dnes po obědě naskočila na bus a vydala se ji hledat.

Počasí bylo tak akorát, foťák jsem pomalu nepustila z ruky, však mě taky prsty docela zábly.

Byla jsem tam sama, samička.

Tedy, aby se to nepletlo,

milé KOČKY,

v Praze bylo lidí plno,

angličtina, ruština, němčina, chvílemi i čeština byla slyšet,

pak taky nějaké ty cizokrajné, šikmooké jazyky.

Ale nikdo, kdo by se mnou jel, žádná kamarádka ani manžel neprojevili zájem.

Rotundu jsem hravě našla, nafotila jsem pár detailů ze staroměstských uliček,

zjistila pár podrobností o Zrcadlové kapli a pak jsem se toulala přes Karlův most a po Kampě.

Když se setmělo, zavelela jsem si k návratu.

Ještě jsem si zašla v rámci ohřátí prstů na kávičku.

To by jeden neřekl, co vše se dá stihnout za jedno nedělní odpoledne.

Protože už hůř vidím, měla jsem při cestě busem domů další povyražení:

od Dáblického hřbitova vypadaly Letňany v té tmě jako krásný, barevný, štrasový náramek,

lampy a koncová světla aut jako nádherné vánoční ozdoby,

protože je vidím rozplizlé a ve tvaru kytiček.

A to nemluvím o světlech, odrážejících se ve vodě Vltavy.

Přidám pár obrázků pro vás:

Jak slepička sháněla vodu

Všechny asi znáte tu pohádku,

milé KOČKY,

jak slepička sháněla kohoutkovi vodu a co vše při té anabázi zažila.

---

Nějak podobně jsem si dnes připadala já.

Nebylo to ale o vodě!

Rozhodla jsem se roztlouct staré ořechy a dát je ptákům na balkon.

Chtěla jsem převléknout cejchy a dát je vyprat.

Při tom vždy vyluxuju kde co.

Jenže, máme malý byt a ke skříňce, kde skladuji povlečení, je postavený ušák, u ušáku je stoleček, na kterém stál stromeček!

Tudíž to začalo tím, že jsem si stromeček postavila v kuchyni na stůl, odstrojila jsem ozdoby,

Nic se mi nepodařilo rozbít, i když mi jedna ozdoba upadla, naštěstí z malé výšky.

Pak jsem přendala stolek, dala na balkon roztlučené ořechy, aby si ptáci přišli zobnout, odtáhla jsem kousek vedle těžký ušák, vyndala ze skříňky povlečení, v ložnici převlékla polštáře a proš.deky, odnesla použité povlečení do koupelny a nacpala pračce břicho. Vyluxovala jsem matrace, koberce, vytřela chodbu a koupelnu, umyla nádobí a vypila kafe.

Manžel si ohřál jídlo od včerejška, hovězí polívčičku a vepřovou krkovičku, bramknedlík a špenát.

Ještě, že nám zbylo, nemusím dnes vařit.

Teď už jen zabalím ozdoby do bublinkové folie a naskládám do krabic.

Tak zase za rok,

krásní medvídci, barevné kouličky a třpytivé šišky, zbylí sněhuláci, ptáčci.

A kdyby někoho zajímalo, co FURT dělá důchodkyně, mám ještě v plánu - začnu číst další knížku od Ježíška a na pátou mám schůzku s Janou - musíme se poradit ohledně akcí v letošním roce.

Večer ještě provětrám nějaké blogy, abych měla přehled.