Před pár dny jsem myslela na to, co ještě musím nebo měla bych stihnout,
před pár dny jsem se snažila napéct nějaké to cukroví a nosit domů nakoupené potraviny ze seznamu,
který byl o poznání delší, než v jiné, všední dny,
trochu víc se uklízelo, pralo, umývalo...
těšila jsem se, jak si ozdobím stromek,
těšila jsem se, jak si 25.12. uděláme s mužem tradiční výlet,
a ejhle, všechno je jinak,
( jak říkávala přítelkyně z Příbora, milá Lidka...)
ve středu jsem u vnuček upadla tak nešťastně...na záda -
a narazila jsem si žebra,
garantuji vám,
milé KOČKY,
že od té chvíle jsem ztratila zájem o stromeček, cukroví a slepování lineckého,
v místním špitále jsem se ve čt sice ještě chvíli snažila přesvědčit dva doktory o mém smyslu pro humor,
pravda, byly to chabé pokusy,
ovšem na rentgenu už šlo do tuhého a říkala jsem si, že to taková sranda asi nebude...
a doma ani nemluvím,
bez pomoci manžela si nelehnu, nevstanu, nepřesunu ani o píď!
Včera převzal vládu nad domácností manžel a nevedl si špatně...
Jediné, co teď řeším: aby to tolik nebolelo...
a všem přeji hlavně zdraví!
Krásné Vánoce všem.
