Vždy, když jsme jeli autem nebo busem po dálnici a pak, jindy, když jsme šli na výlet a ocitli jsme se pod dálnicí, přemýšlela jsem, jak rozdílné pohledy na stejná místa můžou být.
Řidič to kulí po betonu nebo asfaltu a vnímá kamiony, mnohá další osobní auta, dopravní značky a případně míhající se a dozadu ubíhající stromy, světelné tabule s rozličnými nápisy o práci na vozovce a Musíme to opravit. Sleduje, kolik kilometrů mu zbývá do cíle a snaží se přeprat únavu, někdy se i pere s nástrahami počasí, když třeba leje jako z konve nebo chumelí už kolikátý den v kuse. Občas si všimne sjezdu do nějaké obce či města po trase, aniž by si přímo vybavil, co se tam může skrývat.
Druhý pohled je z prostoru mimo dálnici: buď obyvatel obcí a měst v blízkosti té silnice, s jejím neustálým hlukem a v noci světly, nepříjemným smogem a znečištěním vod. Druhý pohled mají také zvířátka a hmyz a jiní živočichové poblíž dálnice, kterým nad hlavami duní tisíce vehiklů. Srnky, ptáci a žáby, zajíci, lišky, případně jiní tvorové, mají své tahy po krajině už obvykle nějakým způsobem upravené, dobré je oplocení, aby se nestřetli přímo s vozidly. Také rostliny a lesy podél dálnic mají jistě své problémy s provozem a výfukovými plyny. Přeci - kam asi se ztratí ty tuny soli posypu v zimě? Voda ji odnese, vítr a tak.
Já osobně mám moc ráda při výletu autem jet po nějaké staré silničce, jak já říkám, vedlejšovce, lemované ovocnými stromy, nejlépe v květu!, s výhledem na nějakou zříceninu ( svůj k svému ) hradu nebo kopec s rozhlednou, či jihočeskou vesničku, s kostelíkem na kopečku a domečky posazenými okolo jako kuřátka kolem slepice. A s nezbytným rybníkem uprostřed. Znáte něco líbeznějšího, milé KOČKY?
