Ještě mě napadlo

 Když jsem si tu četla komentáře ke článku o knihách, napadlo mě, kolik knížek z těch, které jsem za svůj, už docela dlouhý život četla, mě ovlivnilo. A také mě napadlo, že je tu zveřejním, třeba někoho napadne si je v knihovně půjčit a přečíst si je také. Hodně knížek na mne neudělalo takový dojem, abych je musela mít na nočním stolku déle, než je přelouskám.Ale jsou takové, bez kterých bych asi byla hodně ochuzená:

rozhodně tyto na mne udělaly velký dojem a hodně moje uvažování ovlivnily:

Halliburton - cestopisy, Sienkiewicz - Křižáci, B.Němcová - Sebrané spisy, moje nejoblíbenější Betty Mc Donaldová, Zamarovský, Fabricius -Tajný denník čínské císařovny, knihy Remarqua,  vše od Feuchtwangera,  od Gravese, Singera, též Zweig, Hanzelka+Zikmund, J.Hašek, K. Čapek,

velký dopad na mne měla kniha Dr. Koukolíka - Vzpoura deprivantů a další jeho knížky, oči mi otevřely také I.Kříž - Pravda o zkáze Sodomy, Klíma - Třicet let pod přísahou o R.Šlachtovi...Gross - Strach,

a mnoho dalších. Nemá cenu tu psát o Jiráskovi, Dumasovi, Verneovi, Defoeovi a jeho Robinsonovi nebo jiných, to přeci patří ke kultuře, byl by to hodně dlouhý seznam. Knihy mi půjčovala i moje učitelka češtiny a jsem jí dodnes moc vděčná, že mě ke čtení přitáhla. Měla jsem ráda i knížku Malý Bobeš, spoustukrát jsem četla Kocoura Modroočka, Karafiátovy Broučky a desítky dalších. Jedna lepší, než druhá.

Čtu ráda o cestě do Compostely, a dnes je aktuální zpráva o úmrtí mé oblíbené herečky H.Maciuchové.

Milé KOČKY,

promiňte mi, že s tím dnes dvakrát obtěžuji, ale kdo ví, jestli někomu nepřijdu vhod?

Nic není definitivní

 Kolikrát už jsem v posledních letech říkala, že nebudu kupovat knížky, že si je budu pouze půjčovat v knihovně a naopak jsem staré knihy rozdávala nebo odnesla do knihovničky na nádraží, aby si je lidé mohli rozebrat.                         ( ovšem svoje oblíbence si hýčkám ).

Milé KOČKY,

život je ale o něčem jiném, než nějaká planá prohlášení, zrovna nedávno jsem koupila vnučce 4 knížky od Jeroma Klapky Jeroma a včera mi přišel poštou balíček s objednanými knihami Daniela Landsmana, chlápka, kterému se podařilo před několika lety mě rozesmát, chodila jsem na jeho blog s náruživostí závisláka a chechtala jsem se jeho příspěvkům jako za mlada. Moje babička by řekla, skoro mi až zuby vypadly. A tak jsem se v tomto covidovém světě letos v lednu rozhodla, že humor je potřeba a objednala vše, co se dá na to téma od něho koupit. Je jasné, že budu zalezlá s knížkou častěji, prospěje to našemu manželství, neb budu schovaná a potichu a manžel může svírat ovladač telky do úplného umdlení.

Naposledy jsem se tak nezřízeně chechtala v Tokaji, maďarském městečku, večer, na zájezdu, kdy mi Jana, kolegyně, se kterou nejraději cestuji, četla úryvky z knihy Poslední aristokratka. Na to nikdy nezapomenu.

I když jsem hodně četla vážné a solidní knihy od renomovaných spisovatelů, poslední dobou inklinuji ke knížkám veselým. Ivanka Devátá, Halina Pawlovská, mám tři knížky i o J.Sovákovi, z moderních mladých spisovatelek nekupuji, ty si jen vypůjčuji. Báru Nesvadbovou a další. Chci mít přehled, ale nemám pocit, že je musím mít trvale doma.

Včera přistály u nás: