V pátek po obědě si obvykle manžel chodí ke škole pro Honzíka, jednoho spřáteleného kluka, jinak řečeno prvňáka a vodí ho k nám domů, odkud si ho rodiče vyzvedávají kolem 18té hod., poprvé byl u nás, když mu byly asi 2 roky a 3 měsíce a od té doby si nás dost ochočil, že je téměř jako náš. Původně jsem ho hlídala jen v době nemoci nebo když jeho maminka učila dva dny ve škole. Později, když nemohl z nějakého důvodu do školky. Nyní k nám chodí na návštěvu. Během doby se náš vztah měnil, od malého hračičky byl značný posun k vynálezci a milovníkovi Merkuru, hraje počítačové hry, kreslí a lepí, skládá papírové modely, je velmi činorodý. Také si občas zatančí a zpívá o Dědoles - žádný stres.
Tento pátek, ani nevím, jak se to stalo, povídá, že by si nakreslil státní znak, jen neví, jak je to tam v rohu, tak jsem mu na internetu naklikla státní znak, poměrně malý a on to nakreslil: viz níže.
Tedy, milé KOČKY , já bych to nesvedla.
Pak se rozhodl, že nakreslí i školu a udělal výkres, včetně sborovny, ředitelny a tělocvičny, dokonce i kuchyni a jídelnu. Máme s manželem v páteční odpoledna docela zábavu.
Na nás, Čechy, si nikdo nepřijde, no, posuďte samy, milé KOČKY, mít dva lvy s takovými zuby!
