Dnes jsem byla celé dopoledne zalezlá v bytě, uklízela jsem, vařila, luxovala, nová pračka prvně prala, já jsem se pak radovala: prádlo vyprané, pěkně vyždímané, to se to žije! Odpoledne jsem běžela do jedné Zásilkovny pro balíček, pak do druhé pro jiný, odnést krabice domů, pak doběhnout na poštu, poté do jiného kouta města pro chleba ( a nakoupit další nezbytnosti ), stavit se u zelináře pro hrušky a pomeranče, najednou je skoro tma. A korunu tomu nasadilo to, že mi přišel do schránky časopejsek o bydlení a tak mám co dělat. Už šilhám po ušáku... a kafe by bodlo. Nehledě na to, že od 20 hod. bude něco na ZOOMu. Tak si tady žijeme, my senioři,
milé KOČKY.
Jeden by pomalu řekl, že se nezastavíme. Ale ono to nebude tak divoké, jak to zvonkajšku vypadá. Dovolím si vám popřát klidné a vyrovnané dny, plné očekávání, letos budou adventní dny i Vánoce asi jiné, než kdy předtím, věřím však tomu, že jaké si je uděláme, takové je budeme mít. Proč se rozčilovat, nervovat, těch pár dní uteče a život půjde dál, co letos nestihneme, zkusíme dohnat nebo nahradit jindy.
Jak říká můj starý známý, jednou se tomu zasmějeme.
