Kdybych se nebála, že mě osud potrestá, tak bych se uchýlila k černému humoru a napsala,
milé KOČKY,
že z těch, co prošli v posledních letech onkologií, jsme tu - bráno v mé váhové ( čti věkové ) kategorii - zůstali jen já a Jiří Bartoška, ale u toho je to tím, jak říkal jeden známý, že uzené plíce vydrží více, toho potkat bez cigára je unikum. On sám kdysi někde řekl, že kouření omezil a nad r.......u vyhrál tím, že ji ignoroval. Což chápu a fandím mu. O špatném povětří v Karlových Varech se říká, že to má na svědomí uhelné dolování na Sokolovsku, ale já bych se přikláněla k tomu, že za to může ředitel Karlovarského filmového festivalu a jeho kouření.
Tak, dost bylo humoru,
já sama si nemohu moc vyskakovat, aby mi osud nevlepil jednu přímo do tváře a raději se budu držet při zdi a nechám to na doktorech. Když se tak rozhlédnu kolem, jen v poslední době, kolik lidí mělo peněz, že nevěděli, co s nimi a přišla na ně taková potvora a kde jsou dnes? Takže si užiju každý den a budu věřit, že tu ještě nějaký ten pátek vydržím. A to i při svém průměrném českém důchodu!
A proč zrovna o tomhle píšu - nikdy nevíte, kdy na koho co čeká. Radujte se tedy i z maličkostí, z toho, že vám nic není, že máte doma sucho a teplo, že máte své blízké, že máte schopnost se smát. Že něco umíte, že jste schopni někoho potěšit, být někomu přítelkyní. To není málo!
Prošlo tím i mnoho mladých lidí, těm všem přeji brzké uzdravení a především, bez návratů. Stresům a špatným vlivům na život se někdy nevyhneme. Ale udělat dobrý skutek, třeba jeden denně - to zkusit můžeme?
