Nějak se to sešlo a hledala jsem jednu fotku a při té příležitosti jsem zabrousila do svého starého blogu. Například kolem data 28. července 2014 a pár dní předtím jsem pilně vkládala článečky, fotky - a? ani jeden komentář. Byla jsem neviditelná blogerka! Nikoho moje psaní a nápady nezajímaly, no, po pravdě, pár jedinců se dívalo, ale nekomentovali. Také jsem zjistila, že přenosem na tento blog se mi u několika ( nevím přesně ) článků rozházela písmenka, resp. slova, a moje úsilí, aby to vypadalo, je pryč. Zpětně to opravovat nebudu. Jsem neskonale šťastná, že mi blog nezmiznul, že se uchoval a nikdy nebudu dost vděčná těm třem lidem + jednomu, kteří se o záchranu mého starého blogu zasloužili.
( jmenovitě: Simonka/Blondýna, Jára z Rbk a Veruce s manželem, všichni bez úplaty a ochotně! )
Milé KOČKY,
nikdy by mne v dubnu 2014, když jsem s trémou jako vrata začínala, nenapadlo, že tu budu skoro sedm let! Taky by mě nenapadlo, že budu některým blogům věrná takovou dobu. K některým z vás chodím pravidelně 10 let! Neumím si představit, že by určité blogy skončily, i když, už se mi to také stalo a ne jednou. Oblíbený blog zůstal stát, blogerka přešla na Instagram a mám po žížalkách. Je to určitý druh závislosti, vím, ale snad není tak zhoubný, jako kouření, chlast a jiné ošklivosti. Alespoň jsem neslyšela, že by po přečtení článku na blogu musel někdo léčit kocovinu česnečkou a nebo utopenci. Co já se načetla skvělých receptů, nakoukala pěkných zahrad, shlédla spoustu renovací a staveb nových domků, potěšila se pěknými interiéry, poznala mnohé půvabné kouty republiky, dostala tipy na nové knížky.
Zkrátka, považuji to za dobře strávený čas. Tak jen pište, foťte, vkládejte, ať mám co číst. Moc vám všem mávám, buďte hodně zdrávi - KOČKY, KOCOUŘI.
