čtvrtek 7. února 2019

Smích

Kdysi, když byly vnučky ještě o hodně mladší, asi 10 a 8 let,
vzala jsem si je k nám na pár dní a byly jsme pozvány k neteři, která má kluky dvojčata.
Celé odpoledne tam společně dováděli, kluci se jim předváděli, co umí,
ač jsou o tři roky mladší než má mladší vnučka, vydají za tři čerty.


My jsme si s neteří povídaly.
Na pátou odpoledne jsme šly s vnučkami na bus, že pojedeme k nám.
Holky byly z návštěvy trochu rozjívené, sedly si dozadu a v jednom kuse se hihňaly, pošťuchovaly, smály.
Trochu jsem je usměrňovala, ale ne příliš.
Po asi třech zastávkách přistoupila jedna paní a dva muži, nejspíš šli z práce, a zanedlouho paní začala kritizovat naše holčiny, že se moc smějí, že by měly tohle a támhle, zkrátka byla nějaká nenaložená a vrčela.
Holky - ale, jako když se jich to netýká, nevšímaly si toho a dál se smály, chechtaly, občas se na 2-3 vteřiny zklidnily a za chvíli nový výbuch smíchu. Paní přitvrdila a začala kritizovat mne, že je nezvládám a vyvíjela teorii o tom, že bych s vnučkami neměla vůbec jezdit MHD.
Tak jsem to vzdala a jen jsem čekala, kdy ta ženská nechá zastavit autobus a nechá nás vysadit někde v polích. Když jsme kroužili kolem naší ,,věhlasné,, a všem známé fabriky, už jsem věděla, že odtud bychom to došly i pěšky.
Na náměstí jsme vystoupily a ulevilo se jak mně, tak asi i té nevrlé paní.
Holkám to chichotání vydrželo do večera a já jsem byla ráda, že jsou zdravé a veselé, i když dodnes netuším, co je tak rozchechtalo.
A vzpomněla jsem si, jak jsem jednou před lety jela vlakem domů z práce se dvěma kolegyněmi a tak jsme se bláznivě něčemu smály, až nám tekly slzy a pan průvodčí si myslel, že jsme něco oslavovaly a přehnaly to s alkoholem. Ten jeho nápad nás ještě víc rozveselil.
Nezbývá mi, než při pohledu na tu mladší Podšívku, která často ponouká starší sestru, říct si ,,pod fousy,, - celá bába.
Jak se vidíte ve vnoučatech vy,
milé KOČKY?