Mám jednu známou a ta je naprosto nepoužitelná v přírodě,
nejen,
že si plete Turnov a Trutnov,
Broumov a Bruntál,
a další místa...
ale tu postavíte 6 metrů od kraje lesa a neví, kudy z něj ven.
Naprosto dezorientovaná, prostě musí mít na výletě sebou někoho, kdo se vyzná.
( hrdě hlásím, třeba mne! )
Ona tedy není úplné nemehlo,
protože umí plést, vyšívat, šít na stroji,
a pozor! takové vánoční cukroví, jako peče zmíněná B. - to hned tak někdo neumí! Lahoda!
A taky se vyzná, co se má a co ne, v chování lidí....v tom já někdy plavu.
Kdo komu a kdy podá pac, koho má kdo pozdravit první a tak...
Takže, jestli se chlapi smějí ženám, že se neumějí vyznat v mapě - neplatí to na každou ženu
( s tím já třeba problém nemám )
a nutno uznat, že každý něco umí a něco mu nejde ani náhodou.
Já např. neumím drhat, vyšívat,
pořádně zpívat a kreslit,
nemám řidičák,
neumím hrát na žádný nástroj, ( leda tak na nervy )
nevlezla bych na raft,
neskočila bych padákem,
nechovala hady a pavouky,
nevlezla bych na ruské kolo,
neochutnala bych cizokrajné a exotické jídlo,
ale zkusila jsem střílet na střelnici a docela mi to šlo,
vylezla jsem na Kraví Hoře na rozhlednu, když byla ještě vojenskou hláskou těsně po revoluci
( ale nebylo to snadné! )
a mnokrát potom - když už tam stála nová, pohodlná rozhledna.
Jo, rozhledny, to je moje.
Umím tapetovat, plést, háčkovat, občas něco spíchnu, ale jen něco ne příliš náročného v ruce nebo na stroji,
natírání starého nábytku mě baví, rýpat se v hlíně a pěstovat kytky je pro mne zábava,
plavat a jezdit na kole je samozřejmost.
Před dvěma lety jsem si sama vymalovala obývák, řekla jsem si, když to může dělat kamarádka Irenka,
můžu já taky.
A když jsem řidiči ze Slovenska po telefonu řekla, jak se dostane k nám do areálu 15 km za Prahou, přijel a nemohl si mě vynachválit! v době, kdy GPS ještě asi nikdo neměl.
A když jsem zavařila okurky nebo udělala rybízový džem, snědli jsme to sami, na trh bych s tím nešla. Nejsem Blanka M.
Největší stres byl, když nás nutili na střední škole jednou týdně dělat na soustruhu,
jedna parta měla soustruh a jedna frézu,
čekala jsem, kdy to upnu špatně a přiletí mi obrobek na hlavu.
Jsem prostě na něco kopyto.
A už to,
milé KOČKY,
se mnou lepší nebude.
