Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),
ostatní mohu udělat zítra,
proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,
obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,
( hospůdky tam praskaly ve švech! )
posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.
Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.
Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...
Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.
Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.
Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,
ležím, a říkám si, to snad ne!
Jako prkno a rovnou na obličej!
Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.
Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:
mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.
Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.
Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.
Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.
Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,
kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:
konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!
Místo, abych vám,
milé KOČKY,
popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,
musím napsat:
Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.
Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.
( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )
