vyskočilo na mne několik skutečností, nad kterými se musím zamýšlet.
Při pohledu na to, jak vypadala města v Německu na konci války,
rozbombardovaná a naprosto zničená, a jak vypadají dnes, opravená a čistá,
napadá mě, jak je možné a čím to, že třeba v Polsku jsem viděla takové ruiny a poničené stavby ještě dnes?
a to nemluvím o tom, že i u nás je dodnes mnohé v dezolátním stavu, taktéž ve východní zóně Německa, prostě to nelze popřít, ruská sféra vlivu je patrná,
tím ovšem nezpochybňuji značný podíl Rudé Armády na osvobození velké části Evropy od nacistů,
o což se také dodnes někteří snaží.
Abych se držela původní myšlenky, při našich občasných výletech není neobvyklé, že natrefím na zámečky, tvrze a jiné staré budovy, které jsou v zoufalém stavu a nikomu ,,to,, nepatří a nikomu nevadí, že je zdivo obrostlé náletovými křovinami a kopřivami.
Ptám se zda by nebylo lepší v tom případě to srovnat se zemí?
Moc fandím všem, kdo si takovou stavbu koupí a pustí se do boje za záchranu a oživení, bojují s dřevomorkou, s roštím, s počasím, s financemi a mnohdy hlavně s úředníky a předpisy.
A když mají hotovo a ruce ubroušené až k lokti, také často se závistí.
Každou takovou rekonstrukcí ta naše zemička získává na kráse.
Jo,
milé KOČKY,
moc si přeji, aby se to tu zvedlo a dál zelenalo.
Není to samozřejmost.
( a to nemluvím o mnohdy příšerném stavu hřbitovů )
Dnes jsem na toho téma debatovala s jednou paní v čekárně u lékaře. V rozhovoru vyplynulo, že je z Brtnice a tak se řeč stočila na brtnický zámek. Ten byl nedávno na blogu. Kdyby se vlastníci dohodli, mohla být jeho oprava dál. U nás je takových objektů hodně, některé se bohužel záchrany nedočkají. R.
OdpovědětVymazatRůženko, brtnický hradozámek je velký objekt, viděla jsem ho u tebe na blogu, já jsem tam, v Brtnici, byla už v r.2004 a to bylo v příšerném stavu.
VymazatJiřina z N.
Jiřinko, naprosto s tebou souhlasím. Těch ruin je u nás spousta, mnohé byly v restituci vráceny původním majitelům. Někteří to zvládli a podařilo se jim majetek, kde kupříkladu byla škola, či tam sídlila nějaká firma, uvést do jakéhosi přijatelného stavu. Spousta památek je ve správě Národního památkového ústavu, kde zase pro změnu chybí finance a kde se opravy dějí po malých krůčcích. Jako jsou třeba Úherčice, ležící na rozhraní Vysočiny a Jižních Čech. Pokud se to povede, bude ti paráda. Grabštejn, kde sídlila armáda, měl štěstí, že do jeho oprav investovali Němci. Když jsme u nich - pamatuju si rozbité kostely a ruiny v Drážďanech. Před lety jsem to tam nepoznala, vše je opraveno.
OdpovědětVymazatMěj hezký den.
Alenko, když projíždíme městečky a vesnicemi, jsou k vidění i opravené stavby, ale pořád je to málo, teď bude těch peněz na opravy památek zas míň, když koronavirus stál tolik.
VymazatJedním z důvodů bude také asi fakt, že je lepší, když jsou budovy v majetku soukromém?
Uherčice i Grabštejn znám.V Drážďanech neuděláš fotku bez vysokého jeřábu.
Krásný podvečer Jiřina z N.
Moc krásně jsi to napsala. Podobné je to se zámkem v Lipové u Šluknova. Tam se to postupně opravuje a obdivuji všechny. kdo se na těch pracích podílí. Jsou úžasní a před nimi opravdu smekám. Krásný zbytek dne Jiřinko.
OdpovědětVymazatJiřinko, musím jen souhlasit! Majetky byly zkonfiskovány, to šlo velmi rychle, ale starat se o majetek a udržovat ho, to už tak snadno nejde. Taky se klaním těm, kteří se vrátili, dostali zpět ruiny a bojují, stejně jako těm, kteří ruiny koupili.
OdpovědětVymazatMěj krásný den, Helena
Helenko, já jsem hodně ovlivněná tím, že se dívám na pořady z Anglie, kde někdo koupí ruinu a krásně ji opraví a vrátí jí život a taky tím, že můj již zemřelý brácha byl zedník a dokázal udělat spoustu práce na různých koupelnách a místnostech, že jim vrátil smysl a funkci.
VymazatObdivuji lidi kreativní a pracovité.
Jiřina z N.