Když jsme chodívali na výlety, hlavně po kopcích, obvykle jsme se rádi stavovali na rozhlednách, ale v momentě, kdy manžel začal usilovně síbíčkařit
( a trochu jsem mu do toho začala fušovat),
už jsme na ty rozhledny chodili častěji, cíleně a zprvu sice téměř sami, později v celých průvodech, protože jsme si to po radiostanici navzájem řekli a schválně jsme se scházeli co sobotu na Lovoši, Milešovce, Varhošti, Radobýlu, Košťálově, Klíči, Jedlové a Luži, Hvozdu, Vlčí Hoře, Dýmníku, Tanečnici, Ještědu, Kozákově, Černé Studnici, Řípu a dalších...třeba i na Blaníku, Korábu, Poledníku, Svatoboru...
Ráda vzpomínám na jedno celonoční vysílání na Děčínském Sněžníku, kdy se mi podařilo na ručku udělat spojení do Polska, spojení do Chebu a dokonce unikátní s jedním řidičem tramvaje z okraje Prahy, který vysílal též na ručku, měl právě chvíli volno, bylo po bouřce a pěkně to ,,chodilo,,!- když mám vyjmenovat ta nejdelší spojeníčka ohledně vzdálenosti...
těch rozhleden tu máme, naštěstí, nepřeberné množství...
S výběrem cílů byla mi nápomocna krásná knížka J.Nouzy ( tuším, že je z Liberce)
a také pořad o rozhlednách v TV s panem Munzarem....bylo zajímavé vidět místa námi už navštívená z vrtulníku....
milé KOČKY,
jestlipak vás také baví škrábat se na kopec....
