Ocitla jsem se kdysi v prekérní situaci a nutně jsem se potřebovala zaměstnat, po přestěhování jsem nemohla dál pracovat na stejném místě, dítě mi šlo do první třídy, tak jsem skočila z výšky do bazénu, kde nebyla voda =
nastoupila jsem do obchodu, o kterém jsem nic nevěděla.
Jo, v mládí jsem si hrála na prodavačku, ale stejně i na učitelku, na aranžérku, ale pokud bych měla mít svůj krámek nyní, muselo by to být na úplně jiné úrovni: kožené boty, kožené kabelky, klíčenky, kufry, kožené rukavice - někde na hlavní třídě v pěkném okresním městě v obchodě s nádechem první republiky.
A nějakou tu naklonovanou prodavačku vyučenou u Bati.
Ale hodně rychle jsem se to pod vedením paní vedoucí - zkušené obchodnice a pod nátlakem okolností naučila.
Taková menší samoobsluha v malém městečku v pohraničí - to nebylo nic k závidění.
Dodavatelé přijížděli každý den, ale nejhorší byly středy.
Pekař, Mlíkař, Maso, Uzeniny, Lahůdky, Cukrář, Mrazírny, Rybena, Velkoobchod jeden týden a jak já říkám Koloniál druhý týden, Sýry, Pivo, Ovoce a Zelenina, Nealko, částečně i drogistické zboží.
Oči musíte mít na stopkách neustále - jak vpředu, tak vzadu, abyste se neošidili při vážení a markování, abyste nezaměnili dražší zboží za levnější a naopak, aby vás neošidili dodavatelé, aby vám na prodejně nekradli zákazníci
( i takoví byli! a řeknu vám - je to trapné a zprvu nevíte, co s tím! ).
Máte - li na prodejně jednu sílu, kterou neznáte, musíte ještě kontrolovat i tu.
Vše vám dojde rychle, neb nad vámi visí nikoli Damoklův meč, nýbrž: HMOTNÁ ODPOVĚDNOST!
Ráno naklušete a pokud jsou zrovna mrazy - jdete zatopit pod kotel, je - li spousta sněhu, musíte ho odházet, aby se dodavatelé dostali k rampě, sami si uklízíte celou prodejnu, včetně skladu, a když se vám po dlaždicích projde v zimě traktorista s holínkama od bahna, slámy, nafty a siláže, věřte, že ten hadr a koště použijete vícekrát.
A když máte kontrolorku z lidu, která požaduje výhody a vy jí je nejste ochotni poskytnout - máte problém. Baba chce kompoty, nebo tresčí játra a pod. - kterých vám dají jen 10 ks jednou za čas a co s tím?
Takže jsem si ,,zaprodávala,, celých šest let a poznala dobré i horší lidi pěkně zblízka. Udělala jsem si obchodní minimum a prošla mnoha školeními a pak jsem tuhle zajímavou práci opustila - přišlo nové stěhování a další, ale úplně jiné zaměstnání.
Život mě chtěl naučit další zajímavosti!
Ale zabalit zákusky či chlebíčky, rychle spočítat cenu za zboží bych uměla i dnes. Naštěstí to využívám jen pro sebe, když jdu nakupovat. Předem vím, jakou sumu to nesmí překročit.
Jenže, dneska už nikdo nic nepočítá, cena se načítá na čtecím zařízení a možná by to na papírku s tužkou v ruce ty holky ani nedaly dohromady.
Dnes je zboží všude plno, ne vše je kvalitní, ale třeba po chlebu z té doby dávno minulé se mi opravdu stýská.
Chce se mi říct: nedivme se, když jsou prodavačky kvečeru bez úsměvu a snažme se je, my zákazníci, třeba svým malým úsměvem povzbudit:
třeba mají nemocné dítě, bolí je zub, jsou v práci už spoustu hodin, co já vím?
A - zdravit by se mělo, divím se, že ani zákazníci ani prodavačky mnohdy nepozdraví, neděkuje se. A že si všímám!
( stalo se mi také, že mi pokladní dala zpátky na tisícovku a já platila pětistovkou, byl se mnou můj manžel.
Pokladní říkám - schválně: máte to špatně!
ona po mně vystartovala a začala se hádat!
tak s pobavením koukám, co bude, chvíli čučela, pak po mém vysvětlení pochopila, vzala si své zpátky a ani nepoděkovala. Manžel před ní i druhými zákazníky za námi povídá: měla sis to nechat, ta si to nezaslouží vrátit.
Ale já si myslela své. )
A co vy,
milé KOČKY,
jak a co rády nakupujete?
