Dobře utajené poklady

U některých z vás,
milé KOČKY,
jsem se podívala do Bělé pod Bezdězem a napadlo mě, podívat se do starých fotek,
kdy jsme tam byli s mužem naposledy,
( byli jsme tam i předtím několikrát a to i s přáteli, vlakem, šlo se pak do lesa, kde stojí velké dřevěné sochy vojáků,  pak na Bezděz, ale to nám to ještě chodilo, neb jsme byli o hodně mladší )
měla jsem v hledání úspěch -
našla jsem to: s mužem, autem, 14.9.2016 a něco málo z toho jsem dokonce tehdy dala i na blog.
I rozhodla jsem se, že taky přispěju troškou do mlýna a přidám pár fotek z tohoto městečka, třeba to přiláká další výletníky pod Bezděz.
Náměstí, kostel, brána, další kostel, fara, hradby a zámek, který je již delší dobu opravován...
když přičtu pěkné, slunečné počasí, bylo to tehdy opravdu hezké zastavení na naší cestě.
( jeli jsme tehdy na Michalovickou Putnu, poté na Zvířetice, zde jsme si dole v Íčku prohlédli animaci, jak zámek kdysi vypadal, odtud do Bělé pod Bezdězem a k Doksům, přes Dubou k Mělníku a domů).

Pisa u Mladé Boleslavi - Michalovická Putna:

Zvířetice:

Bělá pod Bezdězem:

Těm z vás, které to máte daleko, třeba přijdu vhod a přispěju  Jáře a Jitce k jejich reportážím?

Přírodní zahrádka

Když občas někam jedeme, všímám si kolem silnic té boží zahrádky,
nikdo tam semínka nesází, samy se tam rostliny vysemení a rostou,
zalité občasnými dešti,
rostou a kvetou navzdory všemu, co tam padá a nepatří,
jako zplodiny - výfukové plyny z aut, především nákladních, posypové soli v zimě,
odpadky, které lidé vyhazují běžně z oken aut,
stejně tak rostliny všeho druhu k mému údivu bohatě rostou na náspech tratí,
kde se jim mezi štěrkem a pražci občas lépe daří,
než kdybych se je snažila pěstovat na záhonu.
Bohužel nejsem znalec, sotva tu poznám dvacet rostlinek?,
vlčí mák, rmen, kozí pysk, kopretiny, arniku, pampelišku a pár dalších umím pojmenovat,
ale jiné znám podle vidění, aniž bych znala jejich název.
Vratič a zlatobýl rostou na těch nejhorších místech, stejně jako přeslička.
Nebo zjara podběl.
Zato teď, v létě, jsou pangejty plné květinek a záhonků, o které se nikdo nestará
a přesto jsou dekorativní a krásné.
Tedy,
milé KOČKY,
pokud se nejede autem příliš rychle, to jsou k vidění pak barevné šmouhy...
také mám ráda okraje polí, když se povedou máky, zvonky, chrpa, heřmánek
a další krásky na jednom místě!
To si naškubu kytku do džbánu a doma se kochám.

( tuhle kytici jsem si pořídila kdysi pod Ralskem u Mimoně )

Náhodička

Milé KOČKY,
hledala jsem něco ve starých fotografiích ze zájezdů
a našla jsem fontánu
- koukám jak blázen, takovou jsem viděla minulý týden!
No, schválně, posuďte samy!

tady Remeš

tady Vlašim

Kolotoče

Když jsem si tak zavzpomínala na své cesty do Francie,
případně do Itálie,
nesmím zapomenout zmínit jednu zajímavost:
tou jsou všude v městečkách přítomné kolotoče pro děti.
Vždy se u toho hrají jejich písničky a přiznám se vám,
milé KOČKY,
bez mučení, že chvíli pobejt a poslouchat vás hezky naladí.
Psala jsem o tom už dříve a stále si za tím stojím, k mládí to patří!
Jednou jsme s kamarádkou dokonce natrefily nějakou školu tance a taky to nikdy nezapomenu.
Dívaly jsme se na ty páry, různého stáří či mládí a užívaly si těch asi 20 minut v cizím městě za doprodu hudby a sledovaly jsme, jak se pokoušejí o tango.
Ale zpátky ke kolotočům:
moc se mi to líbí, že malé děti se mohou posadit na koníka nebo cokoli jiného a nechat se povozit, sledováni maminkou, případně jiným příbuzným a sdílím tu radost a nadšení,
lituji, že u nás nic takového nemáme, i když - já už mám vnučky velké.
Pro vaši představu vám sem několik fotek kolotočů přidám,
zkusme se vrátit do dětství a připomenout si jízdu na kolotoči.
( já osobně řetízkový kolotoč nemůžu, motá se mi pak hlava )

jsou i jiné: