sobota 25. prosince 2021

V Botanické zahradě

Bývalo u nás zvykem, že jsme vždy 25.12 jezdívali do Liberce do Botanické zahrady, především však proto, že v tu dobu tam kvetou orchideje a kamélie. Také jsme měli zvyk, že jsme nejprve prošli  i tamní Zoologickou, manžel ZOO rád navštěvuje, a to nejen tuto nejstarší a věhlasnou. Tentokrát to z jednoho smutného důvodu dopadlo jinak. Usnesli jsme se, že pojedeme už v út 21.12. a že vezmeme sebou sedmiletého Honzíka, synka našich známých, vyprávěla jsem mu o akváriu, kde plavou ryby nad hlavou a pravil, že by to rád viděl. Tak jeho mamka Honzíka omluvila ze školy a vyrazili jsme vlakem směr Turnov a Liberec.

Také bylo zvykem, že jsme poté obědvali v restauraci U Jezírka. Ovšem, to by tam museli mít otevřeno, že? Vzali jsme po prohlídce Botanické zavděk restaurací Formanka poblíž vstupu do ZOO. S obědem jsme byli spokojeni a pak jsme využili zase tramvaj a dojeli na nádraží, kde jsme se Arrivou nechali dovézt, stejně jako ráno tam, zpátky domů, s přestupem v Turnově. V Liberci byl silný poprašek sněhu, celý den poletovaly vločky a je vidět, že na rozdíl od nás je tam pořádně zimno.

Užili jsme si to všichni tři. Ovšem, milé KOČKY, s focením jsem to v botanické měla složité, každou chvíli se mi zapotil objektiv, přechody mezi pavilony byly náročné. Nicméně nejsem profík a snad nad nepovedenou kvalitou přimhouříte svá, jistě krásná očka.

Jasně, v létě si za své vstupné více užijete i venkovních zahrad, ale nyní, v zimě a za krátkého dne je každá zeleň a každá barvička, natož vůně milá, ne?

...kochání se je v tomto případě povinné!











































pátek 24. prosince 2021

Přání

Milé návštěvnice mého blogu, milí blogeři, milé KOČKY, dovolte mi popřát vám všem a vašim rodinám krásné Vánoce.

Vaše Jiřina z N.


( To je u nás čas, kdy se mohou potkat houpací kůň, sněhulák, beruška, medvídci, sova, andílci, sněhová vločka, ptáčkové, kočka, prasátko a jiní - na jednom místě a to: na vánočním stromečku. Coby ozdoby, a to nemluvím o kouličkách, kterých máme mnoho barev a velikostí...)

Každý Štědrý den v 18 hodin zazvoním skleněným zvonečkem a vzpomínám na své blízké, kteří už nás opustili a na známé a příbuzné, kteří tu ještě žijí a pak teprve večeříme a posléze rozbalíme dárky, pokud Ježíšek nějaké donese. A 26.12. si odpoledne rozbalování dárků s rodinou dcery a s vnučkami zopakujeme.

Přeji si, aby nám to tak ještě spoustu let vydrželo.

čtvrtek 23. prosince 2021

Cukroví

 Voní celý dům a sbíhají se sliny, načančané cukroví na krásném tácu slibuje jediné, že Vánoce jsou blízko. 

Všem lidem dobré vůle přeji nádherné dny plné lásky a pohody. Jiřina z N.





Manželovi nosím ke kávě tzv. neprodejné vzorky, když něco víc upeču nebo se to zlomí. Ovšem pak je ještě cukroví, které mám moc ráda a to je podarované, od přítelkyň, od Libušky banánky, konečky pěkně namočené v čokoládě, dortíčky od Marcelky, nahoře polité čokoládou a ozdobené bílou mandlí, a tak podobně. Dělávali jsme v předcovidové době výlet poslední sobotu v prosinci a na ten se, jak velel nepsaný zákon, nosilo nesnědené cukroví, to byly hody, někde v lese, ve sněhu, na pařezu, u Litoměřic, nebo na Jedlové nebo u Liběchova...horký čaj z termosky a v něm panák rumu.Především svobodní mládenci, kteří neměli nikoho, kdo by jim upekl se radovali z tohoto našeho zvyku.

Milé KOČKY:

Jednou jsme jeli vlakem do Žďáru nad Sázavou a paní průvodčí jsme také malinko ovínili, ale nebylo to víno, nýbrž Magistr, to musí léčit, s takovým názvem? Panečku, hnedka měla naše kupé raději. A my pak táhli vesele městem na Zelenou Horu, moc rádi na to vzpomínáme.

Kam jsem se to dostala od závějí cukru?

středa 22. prosince 2021

Stromeček

 Nedávno jsem ho odstrojila a odnesla do sklepa a je tu s námi zas - kdo? -

přeci vánoční stromeček!

Milé KOČKY, 

nevím, jak vám, ale mně ty roky letí čím dál rychleji:



Ano, přiznávám, finišuji a hledím, abych měla vše alespoň za tři, neboli za dobře, a co pak? udělám si večer horký čaj a podívám se na blogy, co se kde událo nového, pauza skončila! Já bych bez vás, milé KOČKY, dlouho nevydržela.

úterý 21. prosince 2021

5.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -


Prorok a jeho žena:

Dokud byl učněm, směl vypomáhat jen tu a tam s nějakým malým proroctvím. Dovedl vytušit, co se stane toho dne odpoledne. Kdo se vydá na cestu, ke komu přijde nečekaná návštěva, zda přinese dobrou, či zlou zprávu, který kůň vyhraje při dostizích o půl čtvrté.

Po tovaryšské zkoušce dokázal předvídat věci na měsíce, ba na několik let dopředu. Mohl řící s jistotou, kdo v příštím roce zbohatne, kdo zchudne, kdy padne vláda a kdo vyhraje ve volbách.

Když se pak stal mistrem prorockým -  dosáhl už jistého stáří a měl, jak se na proroka patřilo, vlající bílý vous a dobře vyvinutý výstražný ukazováček -, mluvil o válkách, o potopách, o pohromách příštích staletí a o božích mlýnech, které melou jistě ( i když se vystříhal zmínky o dodací lhůtě semleté mouky ). 

Nakonec viděl tak daleko před sebe, že mohl vzpomínat na budoucnost.

Tu však pokaždé přicházela prorokova žena a ptala se, kde najde půl šekelu, za který chtěla nakoupit, aby uvařila dětem oběd. Prorok však znal odpovědi jenom na otázky, týkající se dálné budoucnosti. I odcházela tedy uklízet do domů bohatců a za mzdu nakoupila mléko, olivy a sýr. A zatímco prorok horoval o tom, co postihne lidstvo v příštích věcích, chystala na stůl jídlo pro dnešek.