Co k tomu říct?

 Zařekla jsem se kdysi, že nebudu na svůj blog dávat názory na politiku a jen zcela výjimečně tak dělám: onehdy mě v noci, když občas nemůžu spát, napadlo, proč se pánové Putin a Biden, když mají rozpory, nesesednou u stolu a zdravě si to nevyříkají mezi sebou? nebo, kdyby se nedohodli, nenavlíknou rukavice ( víte jaké? ) a nepobijou se mezi sebou, pískat by jim to mohl třeba K.Vémola, ten se v tom přeci vyzná. A nemuseli by mne a vás strašit, kecy o válce nemám ráda, nechci, aby mi nad hlavou lítaly rakety jakéhokoli doletu, sakra, buďme rádi, že od války tu je relativně klídek!  ( no, na Balkáně by si ten termín jistě opravili ).

Milé KOČKY,

nechápu, jak může v dnešní době nějaký politik, a někteří naši už také, mluvit o válce jako o chlebu? To zas potřebují zbrojařské koncerny více vydělávat? prodávat nějakým vyprovokovaným válčícím stranám, nejlépe oběma, zbraně a nebrat ohledy na lidi? Proč si na Ukrajině raději za ty peníze, které by to stálo, nekoupí něco pořádného? Podívejme se do Sýrie, jak to tam vypadá a co ta léta vedená válka komu přinesla? 

Je mi z toho nanic, mám dvě vnučky a chci, aby žily v míru a v klidu, když se ohlédnu zpátky do mého života, byly sice divné situace za těch více než 70 let, ale - tady se nestřílelo a měli jsme co jíst. Pan prezident USA by si měl zamést na vlastním dvorku a hlavně, oni tam válku nemají a tak mu to jinde, pokud vše rozstřílí, bude asi šumák. O tom druhém machýrkovi raději nebudu nic psát, abych nedopadla jako Vrbětice.

Jak říkávala moje obyčejná babička, někdy by politici potřebovali dostat pořádný pohlavek, aby se vzpamatovali. Takový, jako od Macka.

Tak se, moje milé blogerky a blogeři opatrujte a mějte se hezky. Snad tato divná zima plavně přeskočí laťku do jara a budeme se mít zase o kousek líp. A slibuji, že se s tématy na blog vrátím k cestování, i když, cesta na Ukrajinu mi opravdu nehrozí.

Vaše Jiřina z N.

Obloha

Náhodou jsem natrefila na pár fotek z doby před covidem a zaujalo mě, jak ,,počmáraná,, ta obloha,

milé KOČKY, 

některý den byla. Dnes už pomalu zase letadla létají, ale stále to není ještě tolik, jako před dvěma lety.

Nedaleko

 Občas se nám s mužem stalo, že bylo hezky a manžel mi řekl, že pojedeme jen někam blízko a uděláme si procházku a tak se přihodilo, že byl barevný podzim a já jsem tehdy navrhla, že se podíváme na okraj Prahy, konkrétně za ústav v Bohnicích a dojdeme dolů k Vltavě. Pamatuji si, že jsme natrefili na psí hřbitůvek a někde tam nad řekou jsme seděli na skále a uvědomila jsem si, že i úsek Vltavy od Prahy do Kralup má na obou březích co nabídnout člověku, který rád tráví čas v přírodě. 

Milé KOČKY, 

snad mi nikdo hlavu neutrhne, když sem dám pro dnešní den vzpomínku na ten podzimní, takový obyčejný, odpolední, i když barevný výlet?

a na té pouti kolem Čimic fotil i manžel:

V Jedovnici

 Když jsem se zmiňovala o hradu Svojanov, vzpomněla jsem si i na jeden náš výlet na několik dní, kdy jsme se ubytovali u jedné hodné paní v Jedovnici, kde jsme si s mužem udělali kolem Velikonoc základnu a výletovali pilně po okolí.

Milé KOČKY,

jistě tedy nikoho nepřekvapí, že jsme navštívili vše, co tam stojí za vidění, jako kostel ve Křtinách,        ( autor můj oblíbený Santini Eichel ), jeskyně - Macochu a Balcarku, kde nám ukázali netopýry, a v jeskyni jsme si vyslechli část Verdiho opery, zajímavý zážitek!, zvědaví jsme byli na mnohé větrné mlýny, rozhlednu Podvrší u Veselice, a v Předklášteří jsem si dala specialitu - zelené pivo. Vaří ho pouze na Velikonoce. Nadchly nás barevné písky v lomu u Rudic, Rudické propadání i vývěr stejného potoka o pár km dále, poblíž Býčí skály. Podívali jsme se do Adamova a odjížděli jsme domů spokojení, že jsme čas, vymezený tomuto kraji, využili do poslední minuty. Ruprechtov, Senetářov a další obce už si budu pamatovat hodně dlouho. Také jsme se vydali k zámku v Rájci a do zámku v Lysicích.

Bylo jarní počasí a jarní nálada...a nyní nastává těžký výber z fotek:

Cestou do Jedovnice jsme navštívili památník místa úmrtí J.Žižky u obce Přibyslav a mnohé vesnice, položené východně od Žďáru n.S., o kterých jsem věděla, že tam Santini vystavěl kostely podle svých návrhů, cestou zpátky jsme se stavili v Pohledu a také u sv.Anny, poutní cesty s kapličkami asi 2 km od této obce na kopečku, kde je vývěr tzv. léčivé vody. Nemám ráda dlouhé štreky bez zastavení.

Já bych vám nyní ráda přiblížila tento výlet fotkami:

Santiniho stavby:

Předklášteří:

Rudice:

Křtiny:

procházka okolo Jedovnice:

v jeskyni Balcarka:

větrný mlýn Ruprechtov:

a jiný cestou:

U Macochy:

Veselice:

zámek Rájec:

zámek Lysice:

Pohled:

sv.Anna:

Tak nám tehdy Moravský Kras ukázal mnoho svých půvabů.