středa 20. července 2022

Dvě města

 V tento den byla na programu dvě města: hlavní město Ljubljana, říká se, že je to nejmenší hlavní město Evropy, a pak městečko Škofja Loka, zapsané v UNESCO, pravda, bylo vedro a byla jsem po procházce v předešlém městě tady už asi unavená, tak možná proto jsem právě zde nebyla až tak unešená. To však neznamená, že bych si ho neprošla a nepofotila, to nikdy!

Milé KOČKY, třeba strop v tamním kostele byl opravdu parádní.

A jestli se mne zeptáte, jestli jsme v Slovinské metropoli vylezli na hrad pěšky, tak směle odpovím: ani pěšky, ani lanovkou, nakonec jsme po oběhání všech možných Plečnikových staveb ( výčet by byl opravdu dlouhý ) dezertovaly a poseděly v jedné z mnoha kaváren, které jsou snad všude po městě a užily jsme si to po svém, pozorováním trhovců, turistů, číšníků a domorodců. Jak já říkám, město, nastavěné  kolem řeky má své půvaby a tady se to opět potvrdilo. A také platí, že úmysly a pak činy se mohou různit.

Dovolte mi představit některé z mnoha památek a pamětihodností:


































zde pár snímků ze Škofja Loky: města, které nepodlehlo zničujícímu zemětřesení, které kdysi srovnalo se zemí právě Ljubljanu.

















Na zájezdu jsem se potkala s několika příjemnými lidmi, např. jsem tam poznala jednu velmi příjemnou a skromnou osůbku, paní Andreu, která byla na zájezdu s dcerou, sedávaly jsme u stolu naproti sobě a jsem moc ráda, že jsem měla možnost ji alespoň na chvíli potkávat.

úterý 19. července 2022

Vzhůru

 Nastal další, krásný, slunečný den a my jsme vyrazili do hor. Po silnici, kterou stavěli za 1.sv.války ruští zajatci jsme se busem zdařile dostali do průsmyku Vršič, tedy o malinko výše, než kam dosahuje naše Sněžka!,  a zde jsme dostali rozprch na kochání se. Nejvíce všechny zaujaly ovce. ( silnice má 49 příšerných zatáček a náš řidič všechny skvěle absolvoval, aniž nás zvrhl do některé z propastí, které se nabízely se svými zelenými chřtány a šedými skalisky)...

Odtud se pokračovalo k pramenům řeky Soči, abychom pak jeli k pevnosti Kluže, pokračovalo se do Itálie k jezerům Predelskému a do Fužine. Přes Planici s jejími obřími skokanskými můstky jsme se vrátili zpět a později, už plni dojmů, na ubytování.

Byl to - milé KOČKY - nádherný den. Jestli já jsem nebyla v minulém životě kamzíkem?

Odpusťte, některé fotky jsou dělané přes sklo busu...






o medvěda nezavadíš, ale kravičky s telátky se lesem potulovaly a pásly:







plyšový zvěřinec: