Různá zákoutí

Když se člověk vydá na zájezd nebo na výlet a nafotí kde co, a pokud občas něco z toho dá na blog, po čase  - pokud se k fotkám vrátí, obvykle zjistí, že tam má mnoho snímků, které jsou také zajímavé a přitom je původně přehlédl. Alespoň já to tak, milé KOČKY, mám, že když si občas zpětně něco prohlédnu, sama jsem překvapená, co najdu. 

A právě z těchto fotek bych vám dnes ráda udělala takový pel mel.

to by Dioklecián koukal, kdyby se do Splitu podíval dnes:

 naše Helča měla svátek! : jo, kdybych jí koupila zájezd k moři, jistě by to přivítala...

tady na hradbách v Dubrovníku jí to docela sekne.

Půvaby krajiny

 Koncem srpna, jak se začne blížit podzim, jsem jako na trní. Září mám ráda a říjen také, přidávají se do krajiny barvičky a to já můžu. Jak na koukání, tak na focení, vinice, aleje, kopečky a později opadané listí, sluníčko se prodírá ranními mlžnými závoji a vše je takové ztichlé, pavučinky se třpytí kapičkami rosy, pokud není sucho, jsou i houby v lese, to já pookřeju a lítám po lese jako čmuchací pes.

Babí léto - to ke mně sedne.

Apropo, vinice, je mi jedno, zda to jsou zdejší na Mělnicku, nebo ty Žernosecké, případně kolem Mikulova a jinde, na Znojemsku, kolem Mosely nebo ty Tokajské...něco v těch pozemcích a půdě je, že se to tak líbí. A což pak ty produkty na stole ve sklenicích a pohárech! To je teprve krása a dojem.

Milé KOČKY, to by chtělo znova si přečíst Dobrý ročník nebo zhlédnout stejnojmenný film.

berte to jako vyznání - vaše:

Méé

Krasavci:

Milé KOČKY, co vy a zvířátka?

Nikdy nezapomenu, jak starší vnučka na dovolené v Jižních Čechách krmila kozla tak, že levou rukou si držela zacpaný nos a pravou mu nabízela přes plot pampelišky...

Jó, za mlada

 Dnes jsem se musela sama sobě smát. Sedím, natírám si nohy mastičkou a vzpomínám, jak jsem tytéž nohy nechala běhat, možná i dost často a měly pořádný ( jak se říká ) záhul. Nejen ve všední den ráno k vlaku a pak cestou do práce, ale obvykle v sobotu a nebo i v neděli na výlety. A stejně často to byly kopce a hory, takže jsem si poběhala klidně několik km a ani mi to nepřišlo, To až nyní, když těch křížků přibylo, se mi to zdá neuvěřitelné. Bylo období i cyklojízd, když jsem se nechala přemluvit ke koupi horského kola, to pak byla smršť.

Milé KOČKY, jako bych se probírala ze snu, zavzpomínala jsem i na takové výlety, které kdysi proběhly a už jsem na ně dávno zapomněla, ani z nich nemám právě po ruce fotky.

Třeba ten vlakem do Srbska a šlo se na Malou a Velkou Ameriku kolem Mexika, pak na Karlštejn a tamtéž k vlaku, 

nebo na Kožovu Horu u Kladna, kam jsme jeli vlakem ze Smíchova po tom krásném viaduktu...,

také už zapomenutá Koukolova Hora - Málkov - Neumětely s pomníkem Šemíka - a do Lochovic k vlaku.

nebo na Dobříš s kolama - Strž - Nový Knín - podél Kocáby do Štěchovic a do kopce na Petrov - a pak do Prahy - a tady jsem tehdy myslela na koronárku...jak by mi tam, v posteli, bylo dobře. Tyto dezertérské myšlenky mi vydržely obvykle do čtvrtka a pak už to zase bylo dobré.

jeden z těch dávných: vlakem do Hořovic - Žebrák -  Točník - Zdice...pěškobusem!

celkem 11x se jelo do Lovosic a šlo se na Lovoš a do Opárna nebo tak nějak...či na Milešovku. Nebo ze Svoru na Klíč a do Kytlice.

Z Železné Rudy přes jezero Laka do Prášil a další desítky šumavských pochoďáčků...

A já se divím, že mě bolí nohy?

ilustrační foto z jednoho čarodějnického výletu 30.4.

Před domem

 Před domem po loňském řádění bagrů zůstala na záhonu jedna růže, menší trs velkokvětých kopretin, jedna bílá a jedna červená floxa, asi tři různé bohyšky, a pak několik dalších, už bohužel odkvetlých rostlin. ( mezi ně patří třeba růžové orlíčky a jeden náprstník, pak několik rostlin něčeho žlutě kvetoucího, co neumím pojmenovat ).

Milé KOČKY,

dnes jsem si šla nafotit právě ty bohyšky, protože, ač jsou tam - chudinky - věčně v suchu a v ,,betonu,, ztvrdlé půdy, jedna dokonce vykvetla. A to krásnými bílými květy. Ta jedna je v takovém jakoby roští a nekvete vůbec,  jiné roky měla květy světle fialové, letos je tam sotva vidět. A ta dvoubarevná by si také zasloužila, abych vyhrnula rukávy a zryla ten záhon a vše přesázela do kypré půdy. Jenže to by muselo zapršet více a zemina by musela trochu změknout, abych to zvládla.

Jen doufám, že nenechavé ruce místních taky občanů ty květy hned nezcizí.

Tato rostlina není nejspíš hosta/bohyška, kvete obvykle na klacíku růžovými kvítky:

Udělala mi, holka jedna, radost.