neděle 10. listopadu 2024

Vyšlo nám to

 Snad rok jsme si s kamarádkou Marcelou slibovaly výlet do obce Líteň - kousek za Prahou - ale buď jsme se nemohly shodnout na termínu, nebo nám do toho něco vlezlo, to víte, dvě babky, já občas mimo provoz pro hrátky s doktory, ona 4 vnoučata, tak prázdniny byly ve znamení hlídání, až teď, v listopadu, to vyšlo. Sice to neproběhlo úplně podle mých představ, nicméně grády to mělo!

Sobota ráno, 9.11.24 a mlha - prý se to během dne rozpustí - cesta vlakem do Prahy v mlze, tady setkání a dál jedeme spolu - v mlze, přestup v Zadní Třebáni ( vzpomínka na p.Mládka ) - a pak se odevzdáme osudu a bereme mlhu jako neměnný fakt. V místním Bufetu vedle pumpy si dáváme ,,oběd,, už v deset dopoledne, jídlo velmi chutné. Zámek, který jsem chtěla nafotit, je obehnaný hradbou a není přístupný, jen občas. Tak paní Jarmilu Novotnou nenavštívíme. - úžasný osud ženy.                                             Pak pokračujeme na Tetín. Kráčíme především po silnici a v mlze! Původní úmysl jít po modré nepřichází v úvahu, je dost mokro a nehodláme mít mokré boty+nohy. V Tetíně je toho k vidění hodně a tak koukáme, chodíme a kocháme se. Sluníčko!

Milé KOČKY: najdete zde kostel sv.Kateřiny Alexandrijské, kostel sv. Ludmily, kotel sv. Jana Nepomuckého, Tetínské muzeum, zámek ( nepřístupný, neb souk.), zříceninu hradu Tetín se skvělými výhledy na Berounku, pokud vám - jako nám - mlha zmizne.Pod námi mapa slibuje Tetínský vodopád. Pak se vydáme na cestu k Berounu a po celkem asi 13 kilometrech s nadšením staneme na nádraží v Berouně a vrháme se do rychlíku ku Praze.  

Můžete se třeba dočíst:

Tetínské hradiště se nacházelo poblíž dnešní zříceniny hradu Tetín v místech dnešní obce. Bylo jedním z opěrných bodů soustavy hradišť, která obklopovala přemyslovský stát ve středních Čechách a jeho počátky jsou nejčastěji kladeny na přelom 9. a 10. století. V roce 921 zde byla zavražděna Svatá Ludmila. 

Přidám několik snímků z této ,,pouti,, a zítra, případně pozítří, doplním podrobnostmi, souhlasíte? milé blogerky?









 
Přicházíme do Tetína - 














díky za tu změnu počasí...

sobota 9. listopadu 2024

Jako králík z klobouku

 Tak nějak se tu ocitly tyhle fotky, mé milé KOČKY, když jsem uvažovala, co vám tu nabídnu na sobotu. Máme dnes s kamarádkou namířeno na dlouho plánovaný výletík a než se z něho odpoledne či večer vrátím a než zpracuji případné snímky, mohlo by vás tu potěšit několik starších fotek z výletu s manželem západně od H.Králové - Helenka D. zcela jistě uhodne na první dobrou, odkud to je.  

Já jsem jen tak zalovila v archivu - a levou rukou ,,vylovila,, tohoto ušáka z klobouku. Musím uznat, že se nám tam tehdy moc líbilo a už jsme tam byli i podruhé, s kamarádkou, protože je tam krásně, park kolem zámku ale je nejhezčí asi na podzim.
















velká nápověda:




pátek 8. listopadu 2024

Na pátek

Dnes se, milé KOČKY, vydáme na jeden výlet do Českého Ráje - není to právě nic aktuálního, ale pouze takové nakouknutí. Má to podzimní nádech a tak se hodí. 


Baba a Panna:




Znalci poznali? - u Příhraz:










Milé blogerky, moc vám přeji hodně krásných výletů do přírody. 

čtvrtek 7. listopadu 2024

Opožděné dušičky

Tedy, mezi námi, milé KOČKY, Dušičky proběhly v obvyklém termínu, o to se nehádám, ale já se k nim vyjádřím po svém - opožděně a jinak. My jsme na hrobech byli i nebyli - jak na kterém, máme příbuzné různě rozeseté po republice a nebylo v našich silách všechny ty hroby navštívit - na některé jsme v předstihu zajeli, některým jsme pouze věnovali doma vzpomínku a rozsvítili jsme svíčky, jiné navštívíme někdy jindy, příležitostně.

Na výpravu do Kamenického Šenova jsme se vypravili až ve středu 30.10.24 a to jsem tušila, že to bude zrada. Měla jsem sice v úmyslu jet na hřbitov, zapálit tam manželovým příbuzným svíčky, mají tam dokonce dva dvojhroby, byly upravené tam žijícími příbuznými, ještě doma jsme si řekli, že se pak podíváme opět do Nového Boru a do Sloupu a tam se projdeme s foťáky jako obvykle. Jenže počasí už za Mělníkem směrem na Štětí, Úštěk, Žandov a Českou Kamenici předvádělo nepěkné kousky a mrholilo, chvílemi pršelo, mraky se válely po kopcích a nebylo z toho plánovaného programu krom toho hřbitova nic. Pěkně jsem vrčela. Ani na ty obligátní Varhany alias Panskou skálu mi tentokrát manžel nezajel, prý byli jsme tam tisíckát - on tam strávil mládí, však v K.Šenově bydleli. Nu, příště nebudu věřit slibům, že se mraky rozejdou. Zastavení v Č.Kamenici mi dovolilo nakoupit v místní super prodejně chleba a koláče. Sice vyšší ceny, ale dobrota.

Tak jsem si tam jen pofotila ( velmi chvatně a nepříliš dobře, nebylo to ani poprvé! ) jen staré náhrobky u kostela na zrušeném hřbitově a také pár starých a poněkud povalených německých hrobů na stávajícím hřbitově. Ten se už dost plní náhrobky novými, čerstvými, českými. Kostel byl tradičně uzavřen.













 
Tohle město bývalo velmi bohaté, plno továren a zboží - foukané a bloušené sklo a lustry se vyvážely do celého světa!
Mnoho honosných vil zde svědčí o jeho rozmachu - ale kdeže ty časy jsou!
Ovšem Muzeum skla zde stojí za vidění, milé blogerky. Je i někde na mém blogu.











A ještě napíšu, co mne napadlo na hřbitově nedávno u hrobu v Čelákovicích: moje matinka mívala na zahradě vždy spoustu kytek, třeba karafiáty šabaudky, pivoňky, černuchy a kde co, floxy, velkokvěté kopretiny a taky astry, nízké, vysoké, afrikány, takové ty barevné kytky s chlupatými stonky, co dlouho vydrží ve váze ( určitě si vzpomeu na název, jen co to zveřejním! - jo, ostálky! ), krásenky, pak takové vysoké modře kvetoucí psí tlamičky - oměj?, také hodně vysoké světle modré - ostrožka?, nebo i slézové růže v koutě u plotu, orlíčky, beraní ocasy/lupinu, náprstníky, čínské karafiáty, léčivé měsíčky oranžové i žluté,  a taky měla moc ráda slaměnky, vždy si je i sušila na zimu a byly pěkné do vázy. Poslední roky jsem slaměnky nikde neviděla a netuším proč ... a nejraději ze všech měla pomněnky, někde u potoka.

Cestou domů jsem si nechala zastavit v Liběchově na pár snímků:

cesta ke mlýnu




ani nemusí být na Mělnicku zemětřesení:



a jelo se domů...