neděle 13. dubna 2025

Co se nepovedlo

 Milé KOČKY, dnes je třináctého, ne, nejsem pověrčivá, nicméně využiju toho a dám sem dlouho uvažovaný příspěvek - co se mi nepovedlo. Občas tady nanesu, co se povedlo, nebo co se povedlo jen částečně, ale nyní jsem se rozhodla, že vám napíšu, co se mi buď nepovedlo vůbec a nebo jen jednou - ale snad to nebude moc dlouhé povídání. Omezím se na ČR.

Tak určitě jsem chtěla kdysi vylézt na Kralický Sněžník 1423 m n.m. a nyní vím jistě, že tam se už nepodívám ( leda by mě tam vzal vrtulníkem někdo bohatý ). Také na horu Smrk 1124 metrů nad mořem, u Libverdy nebo kousek od Hejnic, na česko - polské hranici, tam už také nevylezu, promarnila jsem možnosti v mladším věku a lepší kondici. Ač se to nezdá, ani na hrad Vítkův Hrádek 1035 m n.m. jsem se nakonec nedostala, přesto, že jsme u Lipna byli tolikrát.

Jednou a nikdy více jsem byla na Ralsku - hradní zřícenina byla svědkem, kdy jsme tam s přáteli opekli buřty a snědli chleba a pak spěchali na vlak. Stejně tak jsem byla pouze jednou na pozůstatcích hradu Ronov u Blíževedel - 552 m n.m., kde jsme shodou okolností také na ohýnku pořádali občerstvení - abychom se pak vlakem rozutekli do svých domovů. Také zbytky hradu Sokol / Falkenberg 593 m n.m. severně od Jablonného v P. nás jednou přivítaly a jelikož bylo kolem Velikonoc, asi nikoho nepřekvapí, že drobně padal sníh - takové veliké vločky, na které si pamatuji dodnes. 

Ale, těší mě, že jsem spoustu kopců poběhala, pojezdila na svém horském kole a prošla pěšky velkou část naší zemičky a jsem se sebou spokojená - musím se smířit s tím, že už to lepší nebude a zůstanou mi jen fotky a vzpomínky - na události v české krásné krajině a také na lidi, kteří to se mnou podnikli - jak se dnes říká - sdíleli.

toto je Rudolfův Kámen v Jetřichovicích - ten v mých výletech figuroval vícekrát...už po jeho žebřících také nepolezu.

( Jetřichovice a úsek Šumavy z Modravy na Čeňkovu pilu jsou moje nejoblíbenější )


vám všem, kdo ke mně na blog chodíte přeji, abyste své sny a přání stihli plnit průběžně, na nic nečekali a aby se vám toho hodně podařilo, jak přijde stáří, ukrajuje a ukrajuje a nakonec se můžete těšit i vzpomínkami a fotkami...


sobota 12. dubna 2025

Umění

 V poslední době jsem trochu ležák a tak si krom čtení vybavuji nějaké ty hezké chvíle třeba na zájezdu - a tu mě napadlo, že sáhnu do fotek ze zájezdu do Gaskoňska, který byl opravdu hodně nabitý událostmi - jedním ze zážitků byla návštěva prehistorického areálu s malbami na zdech - celé je to udělané jako kopie originálu! Tzn. původní jeskyně s malbami jsou kousek vedle a jsou nepřístupné.

Původně jsem tam ani jít nechtěla, s tím, že zůstanu venku v lese a počkám na ostatní, ale Jana mě přemluvila. 

Milé KOČKY:









foťte v takové tmě!


opsala jsem: Lascaux - 

Nad soutokem řek Vezery a Beaune se nachází světoznámá jeskyně s pravěkými malbami, která bylá objevena dvěma chlapci v roce 1940. Nádherně vyvedené barevné malby pokrývají stěny, je tu vyobrazena celá řada zvířat - stáda losů, turů i divokých koní, mezi nimi se objevují záhadné geometrické symboly, které snad měly rituální význam. Kvůli ochraně maleb je jeskyně od roku 1963 nepřístupná a pro turisty byla vytvořena její přesná replika.










pátek 11. dubna 2025

Nevyžádané rady

 Milé KOČKY, chtěly byste na Malou Skálu? nevíte, ve které roční době je to nejlepší? to není tak snadné zvolit nejlepší termín, ale co kdybyste to zkusily koncem dubna? 

Zkusím vás přesvědčit, není ještě horko a nelítají mouchy a vosy - pokud půjdete hore kopcom na Pantheon, nebudete zpocené!























čtvrtek 10. dubna 2025

Jarní Varhošť

 Kytičky v zahrádkách a nahoře rozhledna - to je Varhošť - údajně je z ní vidět deset zákrutů Labe, pokud je dobrá viditelnost - vyzkoušejte, milé blogerky - cestovatelky. 

Milé KOČKY, dnes to bude stručné -













Kousek odtud máme Portu Bohemiku.

středa 9. dubna 2025

Změna počasí

 Na sobotu a neděli hlásili ošklivé a studené počasí, aby to pak změnili - prý, že v sobotu 5.4.25 to nebude tak divoké a co myslíte, milé KOČKY? - hned jsme se s Janou domluvily, že manžílky necháme doma v teple a pojedeme na výlet - vlakem!

Delší dobu ( celé páteční odpoledne ) jsem váhala, kam to bude, aby to nebylo moc blízko ani moc daleko a mohly jsme jet Arrivou - k čemuž jsem měla dobrý důvod. Tím byla cena jízdenky. Hrdě se hlásím k tomu, že v některých situacích jsem ráda skrblík.

Původně jsem chtěla jet až někdy kolem desáté, ale nakonec jsme se pochlapily a jely ráno v osm a kam, že to bylo? z Nera do Ml.Boleslavi, tady přestup na další Arrivu a pěknou krajinkou zalesněnou do Doks. S občasnými výhledy na Bezděz. Z nádražíčka jsme šly nejprve do městečka a do obchodu, koupit si nějaké jídlo, kdyby nás cestou kolem Mácháče přepadl hlad. Máchovo jezero alias rybník z doby Karla IV nebyl zamrzlý, ale ani koupání v tu chvíli nehrozilo, takže nevadilo, že jsme si plavky nepřibalily. Funěl silný a ledový severní vítr, na pláži Máchova jezera jsme se cítily docela prokřehlé a tak jsme požádaly jednu paní majitelku stánku, zda by nám neuvařila kávu a čaj - byla velice vstřícná a vyhověla nám. Přitom otevírala až o dost později - tomu říkám podnikatelka. Rozmrzly jsme v jejím azylu a pak jsme se vydaly - tak jako mnozí další, na další procházku směr Staré Splavy. Také už se vyrojili kolaři - takže na pěšině bylo docela živo. Ve Splavech jsme si daly v oblíbené restauraci oběd a poté jsme se prošly i v této obci, posléze jsme poseděly na vyhřáté kládě a pozorovaly plachetnice na jezeře... ve vhodný čas jsme se vydaly na zastávku a využily služeb dvou Arriv na cestě zpátky. Na spoustě míst jsme obdivovaly sasanky, fialky a další jarní rostliny, třeba narcisy a rozkvetlé stromy, asi špendlíky? 

Odhaduji, že jsme neušly víc, jak 7 km - ale i tak zavládla spokojenost.

Když dovolíte, milé blogerky, trochu vás seznámím s průběhem i svými snímky:
































Pěkné dubnové dny a příjemné zážitky vám přeje: