Popojedem

Zvláštní téma je jídlo na cestách,

my jsme byli nuceni se trošinku odbývat,

protože na každý objekt nebo městečko máte omezený čas,

a když máte,

milé KOČKY,

dojít v tom horku třeba ke hradu, pak se po něm pohybovat, a zase naklusat k autobusu, jste rády za každou chvíli,

kdy si můžete sednout někde ke kávě, ochladit se zmrzlinou,

( lepší jsem snad ani nejedla, jako byla ta čokoládová v Bergeracu ),

nakoupit pohlednice, dát si skleničku vína nebo dokonce oběd.

Ale jsme to holky zkušené a vyznáme se, takže jsme si s Janou vždy našly nějakou tu chviličku i na nákupy dobrůtek pro sebe či domů pro naše blízké.

Vždyť jsme byly v kraji husí, kachen, vlašských ořechů.

Příjemné byly i chvíle určené cestovkou na ochutnávky, armaňak nebo víno nám přišly vhod.

Ale kdo má pak tahat ty lahve, že jo?

Tentokrát nic od čokolády nebylo v mých nákupech, vzhledem k horku a ty dva kozí sýry, co jsem si tam pořídila se dost projevovaly, ač byly dobře zabalené a kufr se z toho vzpamatovává ještě teď.

Olej z vlašáků, vlašáky v čokoládě, paštika z husích jater, jak říkává moje dcera, nejlepší suvenýry jsou ty, co se dají sníst a vypít.

V Albi jsme se s Janou posadily do předzahrádky a daly si oběd: rybu a zeleninu a já sklenku bílého a Jana sklenici oroseného piva. Bylo to výborné.