Takhle nějak - lapidárně - se dá poznamenat, že jsme zpátky z adventního zájezdu.
Celý den jsem přemýšlela, jak vám,
milé KOČKY,
přiblížit,
co jsme viděli a zažili,
a stejně, jako když napečete, nedáte svým blízkým okamžitě všechno cukroví sníst ( aby jim nebylo špatně ),
stejně tak já vám sem teď, postupně, naservíruji cukrátka - snímky a pár doprovodných slov o našem cestování k Rýnu.
Všem z vás, které z různých důvodů nemůžete takovou cestu podniknout, daruji následující článečky jako malou mikulášskou nadílku, a nic nevadí, že jste si nepřipravily punčochu.
Nejprve malá rekapitulace:
Z Prahy ve čt večer, bylo kolem nuly a čekání na bus žádná hitparáda. I rukavice jsem navlékla!
Cesta přes Německo chvílemi v dešti.
Ráno příjezd do švýcarské Basileje:
město na Rýnu - počasí docela ucházející a průvodkyně dělala vše pro to, abychom viděli co nejvíce. Po rozprchu jsme si s Janou ,,ještě naložily,, a tak není divu, že už odpoledne bolely nohy. Nejen mne.
Navštívily jsme i místní botanickou zahradu!
Spousta hrázděných domů, výhledy na Rýn, úžasná radnice - určitě mi zakotví v paměti.
Odpoledne - po přejezdu do německého města Freiburgu - další procházka a obíhání kostelů, vánočních trhů, dokonce jsme se s Janou uchýlily i do obchoďáku ( teplíčko ), bohužel pršelo docela dost a tak jsem musela koupit deštník, když jsem žádný ze svých nevzala sebou!,
není divu, že všude bylo obsazeno, cukrárny, kavárny, hospůdky.
V létě by nebylo marné využít lanovky a vyjet na kopec, opatřený nejen rozhlednou...
Večer nás bus odvezl do městečka Neuf Brisach a tady, k mé velké radosti, jsem se dozvěděla, že toto město má na svědomí Vauban!!!, už jsem několikrát ve Francii navštívila jím vyprojektované pevnosti, ráda bych jednou jela zájezd po jeho stavbách!
pro zvědavé:
( bohužel, čas na procházku kolem šancí nebyl a tak jen tady...)
Ráno v sobotu jsme čerstvé vyrazily za novým dobrodružstvím: do vesnice Riquewihr na Vinné stezce - už jsme tu kdysi byly a nyní - vyzdobenou vánočně - jsme si celou vesnici ,,naozaj,, užily.
Sluníčko dělalo divy a ani přemíra lidí a hlavně zástupy Japonců nám nepřekážely ve focení a prohlídce. Odpoledne jsme se přesunuli do města Colmar, kam jsem se těšila, z minulé návštěvy jsem měla ty nejlepší dojmy. A nyní taky ano...až na ty davy.
Jak známo, čápi jsou symbolem Alsaska...jsou na všem, v létě na komínech, jinak na ubrusech, na utěrkách, na suvenýrech...
Už potmě, tzn. večer, jsme se sešli u busu a odvezli nás do našeho dočasného útočiště na večeři a ke spánku.
U stolu jsme naštěstí měli bezvadné spolucestující, takže se i povídalo a bylo veselo, u snídaně, u večeře...
V neděli počasí nestálo za mnoho, nicméně jelo se do Strasburku a tam jsem se také těšila, byla jsem zvědavá, co bude jinak od minulé návštěvy.
Výzdoba vánočně laděná na nás útočila ze všech stran, na naše poměry až přehnaná, stánky s cukrovím, se sýry, uzeninami a různými alsaskými specialitami, víny, pivy a hračkami, keramikou, medem, zavařeninami, husími jatýrky, paštikami nás zaujaly, prohlédli jsme si i kostely, zdejší vyhlášenou katedrálu, staré hrázděné domy, objevily jsme si i různá zákoutí a malé zastrčené plácky, nakoupily dárky pro své blízké, a to hlavní bych vám málem neřekla:
tentokrát jsme s paní průvodkyní došli až k patrovému mostu Vaubanem vyprojektovanému a jiným arch. postavenému, prošli se i po mostě se čtyřmi věžemi...
Nádherný výhled nás odměnil za výšlap na most a celý ten okruh starým městem. ( zv. Malá Francie ).
Natočila jsem otáčecí mostek a proplouvající turistické lodě.
Taky jsme se dočkali deště, ale nejsme z cukru, v 15 hod. jsme se uchýlili do busu a odevzdaně se svěřili do rukou řidičů, kteří nás kolem půl jedenácté večer vysadili u metra v Praze, takže další přesun k domovu a do svých postelí už byl čistě na nás.
Dojmů mám přehršel, fotek 1414 a několik videí. Uznejte, že takovou výlohu se skupinkou ledních medvědů pohybujích se musím přeci své vnučce nahrát!
A to jsem nenapsala, že v Colmaru jsem objevila dvorek, kde někdo prodával staré thonetky a jiné takové!, hned bych je ukořistila!
V duchu doby byly i na některých místech kontroly policií a spolu s nimi vojáci se zbraněmi, které navozují jistě jiné, než vánoční myšlenky. Ale naštěstí se nic nestalo.
Chystám se, že sem dám po několik dní fotky jako důkaz, že si nevymýšlím a že kolem Rýna je krásně.
Všem vám přeji krásný, adventní čas.
Zkusme si ty tmavé, šedé dny rozsvítit pohledem na pěkně vyzdobené hrázděné domy a všudypřítomné medvědy:
zatím pár těch čápů na úvod...
Moc pěkné zážitky. Tuším, že nějaký dekorativní čáp už zdobí i váš dům ;-)
OdpovědětVymazatPřeji pěkné mikulášské dny :-)
Milá Kitty, dům čápi nezdobí, protože, kdybych měla odevšad něco vozit, asi by to byla pěkně nesourodá směsice, hihi.
OdpovědětVymazatNavíc bydlím v činžáku.
Já si to vozím ve snímcích a v paměti.
Na adventu vždy kupuji jen pražené mandle a případně svařák.
Měj se moc hezky. Jiřina z N.