Příjem: jdete do špitálu a honí se vám myšlenky v hlavě:
v jakém pokoji budete dočasně spát, s kým se tam setkáte, kolik lidí bude na pokoji s vámi,
jako by nestačilo to, na co se snažíte myslet spoustu dní nejméně,
totiž - co vás čeká po zdravotní stránce,
na důvod - proč vás vlastně objednali.
Čekání nebere konce, pak : pojďte dál.
Mladinký doktůrek, vlnité až kudrnaté vlásky, kudrnaté vousky,
kdybych měla velké a bujné poprsí jako kamarádka Dáša od Opavy a svetr s výstřihem do V,
asi bych ho přivinula na hruď.
Abych viděla, jak se bude tvářit.
Ptá se: kolik vám je?
Popravdě a bez uzardění odvětím: loni v únoru mi bylo sedmdesát ( zní to líp než sedmdesát jedna?, že? )
Doktor na to: hádal bych vám nanejvýš padesát ( taky bez uzardění! ),
poposedla jsem a narovnala záda.
( ani jsem neřekla oblíbené, aby si skočil na oční, to bych si u něj nedovolila ),
( ani jsem neřekla oblíbené, aby si skočil na oční, to bych si u něj nedovolila ),
po zapsání všeho možného mne dokonce dovedl nahoru do 2.patra na sesternu a nechal mě usalašit.
Zavedli mi kanylu do levé ruky,
svlékla jsem se a oblékla pyžamo, u toho koukám, že mám ruku samou krev.
Přivolaná příjemná, drobounká blondýnka, zdr.sestřička od Bardejova mi ji vyndala, zavedla novou na pravou ruku.
Druhý den ráno, před výjezdem sanitou do Prahy, mi dali kapačku a já u ní usnula, vzbudím se a koukám, že nad kanylou mám bouli - přivolaná sestřička: prý jsem to měla hned hlásit!
Nojo, ale já u toho usnula!
Tak zase výměna, kanyla na levou ruku, do jiného místa.
Podezírám je, že mi to dělají schválně, abych měla o čem psát.
To je stejné, jako když můj manžel jede vlakem, vždy se něco stane, něco neobvyklého, ale jak nádražáci přijdou na to, že je ve vlaku, opravdu netuším! Například jednou ve Svoru, kolem půlnoci, se roztrhnul vlak!
Sešla jsem se v pokoji s paní, které bylo 83 let a která vypadala taky o hodně mladší a dalo se s ní hezky povídat.
Jen říkala, že v noci nespí a kouká do stropu, ráda bych jí to věřila, kdyby u toho tolik nechrápala.
Pokoj byl čistý a hezky vymalovaný a s pěkným výhledem k východu.
Některé detaily toho konkrétního setrvání v délce tří dnů se společnou koupelnou a WC s pokojem chlapů naproti si raději nechám pro sebe?
A tak toto považujte,
mé milé KOČKY,
za dostatečné vykreslení mého pobytu v okresní nemocnici.
Dnes jsem si povlékla nové, vyprané, flanelové povlečení a užívám si pohodlíčko své postele. Vyluxovala jsem matrace, koberce, to se to bydlí v čistém.
Jiřinko, vůbec Ti tu anabázi nezávidím, ale je vidět, že to bereš s humorem.
OdpovědětVymazatDnes jsem byla na Sono srdce, od rána mě bolelo břicho, ale výsledky jsou dobré. Mám menší nedomykavost chlopně, ale nezhoršila se. Cestou domů mě chytla příšerná přeháňka, vítr mi obracel deštník a domů jsem přišla promočená.
Růženko, někdy to nejde jinak, než to podstoupit.
OdpovědětVymazatU nás dnes to počasí bylo jako v dubnu, chvíli mraky, jako by měl být konec světa a chvílemi sluníčko slibovalo a lákalo k procházce.
Já jsem se držela ještě raději doma.
Pa Jiřina z N.
Jiřinko, hlavně, že to vyšetření už máš za sebou, vždyť doma je doma. :o) Já také v sobotu měnila flanelové povlečení, vyluxovala matrace, vše vyprala a stihla usušit na sluníčku. Mám ráda, když zalehnu do voňavého.
OdpovědětVymazatPřeji klidné dny doma. Pa D.
Dáši, v pátek mě neteř dovezla domů a jakžtakž jsem poslechla a nic moc 2 dny nedělala a už mě to bere! Spala jsem dnes v čistě povlečeném jako když mě do vody hodí. Prádlo venku usušené má omamnou vůni,že?
OdpovědětVymazat( a ještě čerstvě posečená tráva a borové jehličí, jsou moje nejmilejší ! )
Jiřina z N.
Jiři, já vím, radit aktivním lidem, že by se měli šetřit, to je oprus. Sama to znám. Tak dělej, co tě baví a hlavně, že jsi doma. Ať je vše dobré.
OdpovědětVymazat