S kým na cestu?

Někdy si říkám, jak to vlastně se mnou je,

že na zájezdy raději jezdím s kolegyní Janou nebo s jinými kamarádkami,

i když báječnou dovolenou a zájezdíky jsem odjela i s dcerou,

---

( Nizozemí a Vysoké Tatry, kde jsem se měla jako Bumbrdlíček, jak se o mne starala )

ale to bylo v době, kdy byla svobodná.

Od té doby, kdy se vdala, jezdí raději s manželem a dětmi, to dá rozum.

Já taky ráda jezdím s manželem, ale on do ciziny moc nechce,

byl sice dotlačen na zájezd do Černé Hory a několikrát do různých míst Chorvatska,

( Brač, Hvar, Tučepi, Korčula )

ale vždy tvrdil, že to bylo naposledy, ač se mu tam líbilo.

( Jiné je to ten týden o prázdninách s vnučkami, to manžel funguje jako náš řidič a vozí nás obětavě všude, kam ho nasměruji, a já se snažím ukázat těm Lasičkám to nej, co tady znám, jsem za to vděčná, že můžu těm dětem zprostředkovat takové dny:

městečka + cukrárny, hrady, muzea hraček, vodní plochy, lesy, rozhledny, skanzeny, skalní města, církevní památky, znáte to! ).

( nebojte, ony i ten mobil a notebook stihnou! )

S kamarádkou, sestrou nebo prostě s jinou ženskou to máte tak:

každá se staráme o sebe, nemusíte jim nic sebou balit, starat se jim o jídlo a pití,

nevrčí a nevymýšlejí si zbytečné potíže,

usnou 2 minuty po osprchování a ulehnutí,

povídají si o dětech, o hadříkách a o bytě,

prohlížejí si v cizině stejné výlohy, jako vy,

nestydí se říct, že je bolí nohy a klidně si uděláme přestávku v parku,

s kroisanem a kávičkou posedíme v kavárničce pod markýzou,

půjčí vám náplast na puchýř,

rozdělí se o dobrůtky, které jsem si já sama nevzala,

vyfotí vás s katedrálou,

dokonce vám poděkují, že jste je přemluvila na pěkný zájezd.

Jedna dokonce nosí sebou ústní vodu ( v placatici a 4 malé panáčky ).

Koupíme si u řidiče jedno pivo na večer, rozdělíme si ho a stačí nám to.

Na adventu - kdyby mi došly eura, půjčí mi na dalšího medvídka na stromeček pro vnučku?

Apropo - Advent: Dáme svařák a pak si ukazujeme nové úlovky - dárky pro své blízké.

To s chlapem nezažijete.

Sice víte, že ty magnetky, co kupuje kamarádka, jsou už moc, má jich prý doma plnou lednici,

ona zas ví, že těch houpacích koníků pro mladší vnučku kupuju přespříliš,

ale tolerance je tu všudypřítomná,

milé KOČKY.

Přeci si kecama o rozumném nakupování nebudeme kazit náladu.

( pamatuji si, jak jsem v Itálii vnučkám koupila poněkud dražší noční košilky, růžové a s krajkama, a holčiny je měly nejraději a nosily je spoustu roků, až jim to bylo skoro jako delší triko )

Před zájezdem uděláme v hospůdce u malého černého piva poradu, co si vezmeme sebou a na co nemáme zapomenout a pak sedneme do busu a necháme se vyvézt do SVĚTA.

Maluju si letošek, máme nakročeno na další úžasné cesty a jen doufám, že to vyjde.

Včas dám vědět.

Jsem moc ráda, že takové lidi kolem sebe mám.

( Na zájezdu do Polska před časem jsem byla sama ,,s cizí ženou v cizím pokoji,, a nebylo to úplně ono )