Dnes je 15.březen 2019.
Moje mamka, kdyby žila, slavila by dnes 91 narozeniny.
Vždy jsem si dobře pamatovala - ve škole - co se stalo 15.3.1939, znala jsem z vyprávění rodičů a babiček i to,
co předcházelo a jak se někteří Sudeťáci chovali k Čechům roky před tím.
Mamka byla žena dělnice, k nám šesti dětem byla vlídná a shovívavá, celý život byla velmi pracovitá a veselá.
Zdánlivě si z ničeho nic nedělala, vždy případné problémy nějak vyřešila.
Měla ráda cestování, fialovou barvu a své děti, vnoučata...pamatuju se, že si schovávala taková ta dětská přáníčka - nikdy to nechtěla vyhodit. Ráda si prohlížela staré fotky.
Dnes večer zapálím svíčky a zavzpomínám ...
Byla to typická RYBA, byla nekonfliktní, nepila, nekouřila, měla ráda kafe a sladké.
( a na stará kolena měla cukrovku!!! )
Co bych za to dala, kdyby tu ještě s námi byla.
( Shodou okolností táta byl narozený 29.8. a tam zas bylo výročí Slovenského povstání a když jsme byly s Janou na zájezdu v Maďarsku, na místě bitvy u Moháče, pobavilo mě, že proběhla v den 29.8.1526 a táta byl r.1926 ).
Jak říká teta Wiki(pedie):
Bitva u Moháče se odehrála 29. srpna 1526 na planině vzdálené přibližně 6 km jižně od dolnouherského města Moháč, nedaleko dnešní srbsko-chorvatsko-maďarské hranice. Početně silnější vojsko osmanského sultána Süleymana I. zde během necelých dvou hodin drtivě porazilo oddíly shromážděné pod korouhví dvacetiletého uherského, českého a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského, jenž při útěku z bojiště utonul v říčce Csele. Kvůli maximálně riskantnímu plánu vrchního velitele uherských sil Pála Tomoryho, jenž se ve velké míře spoléhal na válečné štěstí,[7] zahynulo na straně křesťanů zhruba dalších 15 000 vojáků a výsledek střetnutí předznamenal tureckou expanzi do Uher. Smrtí Jagellonského panovníka se uvolnily trůny českého a uherského království, čehož ke svému prospěchu využili rakouští Habsburkové
( konec vzdělávací části článku, hihi )
Ohledně výročí!:
Můj manžel se narodil dva dny před tím, než Hitler napadl Sovětský svaz.
Tak to,
milé KOČKY,
vidíte, já si prostě tahle a podobná data pamatuji snadno.
Tak to máš na zapamatování dobrý. Pro mne dobrý, že jsem se trochu dnes u Tebe vzdělala.
OdpovědětVymazatHezký den!
Hanka
Připomněla jsi mi mojí maminku, byla ročník 1920. Já jsem byla poslední z třech dětí, poškrabek, jak se říkalo. Maminka byla báječný člověk, skromná pracovitá a trpělivá. Jinak by nevydržela život s tchyní, která na ni nebyla hodná. Bydlely s námi obě babičky, mamky maminka byla také moc hodná, obě mi moc chybí. 9.března to bylo 23 let od úmrtí maminky.
OdpovědětVymazatCo se týká dat narození, celkem si je pamatuji, jen mi někdy dělalo problém pamatovat si, kdy se narodil otec a kdy sestra, oba byli únoroví, sestra 9. a otec 18.února. Bohužel už na ně můžu jen vzpomínat.
Jiřinko, smutné výročí. Mojí babičce bylo letos v únoru 87 a má se k světu, ale jde to hůř a hůř. Hezky na maminku zavzpomínej a měj prima sobotu. Pa D.
OdpovědětVymazatDěvčata, na mamku vzpomínám často a ráda, byla veselá a brácha - co loni v květnu zemřel, byl povahou po ní. S nimi se člověk nenudil. Od nich jsem jela domů a bolela mě bránice. Od smíchu.
OdpovědětVymazatTak si užijte dnešní den a zase někdy tady, spolu. pa Jiřina z N.
Růženko, ještě bych ti chtěla maličkost: kdysi jsem všem psala k svátku a narozeninám, Velikonocům a Vánocům a při pěti sourozencích, plus rodiče, tety, babičky, to bylo dost lidí, všechny jsem si pamatovala...ale dnes, při těch cenách na poště, bych to nezvládla. Ono jich už taky moc nežije.
OdpovědětVymazatPa Jiřina z N.