Právě včas

Kdysi jsem se dočetla o vršíčku Kopeč kousek za naší obcí.

Léta jsem se tam na jaře chtěla podívat a nějak se nedařilo.

Kdo si počká! - ten se dočká.

---

Dnes jsem po obědě na sebe něco navlékla a hurá na dráhu.

( pana Pecivála jsem nechala u PC )

Za celých 10,- Kč jsem si koupila zpáteční jízdenku do dvě stanice vzdálené vesnice,

a pak pěkně pěšmo na Kopeč.

Mírné stoupání po silničce s výhledy na Krtinu ( jak doma říkáme familierně Řípu ),

okolo se vše zelenalo, pole právě čerstvě zoraná tmavě hnědá a okolo spousta kvetoucích špendlíků.

Prošla jsem vesničku stejného názvu, jako byl cíl mojí výpravy,

vystoupala na vršek a cestou zkusila nafotit ty zlaté kvítky.

Tak blízko města a taková krása,

prý tu byla kdysi sopka, momentálně soptívám víc já.

Na celou akci jsem potřebovala něco přes dvě hodiny,

ve 14 hod. jsem odjížděla z N. a v 16 hodin už jsem z vlaku vystupovala zpátky u nás na nádraží a kmitala domů.

Milé KOČKY,

cestou jsem uvažovala, že bych mohla vyhlásit takovou malou VÝZVU:

není to povinné, není to soutěž, nebudu nikoho do ničeho tlačit,

ale!:

kdybyste chtěly, můžete nafotit během týdne nějaké své oblíbené místo nebo koutek, ať již na své zahrádce

nebo potok za vsí, cokoli, kam rády chodíte a není to běžně známé,

je to blízko vašeho bydliště a stojí za nakouknutí, za fotku.

V komentářích pod tímto článkem dejte vědět, kam se máme podívat.

Na jaký blog.

Uděláme si tady takové hezké, české JARO:

Níže mám pro vás fotodokumentaci mé dnešní spanilé jízdy: