Pozor: jde o ponoření se do minulosti, padesát mi bylo v r. 1998.
To se takhle,
milé KOČKY,
podíváte do kalendáře a zjistíte, že vám bude padesát.
Když je někdo divný, jako třeba já, zapomene, že jsou to jeho narozeniny, přemýšlí o tom,
že udělá tři oslavy: jednu rodině, jednu známým a jednu v práci.
Tu poslední vám lehce popíšu:
Narozeniny mám v únoru, louku plnou kopretin a trávu po kolena abys pohledal, tak se nedá oslava udělat venku,
ani ovocné stromy v květu nenajdeš.
Musím si vystačit v místnosti, s bílými ubrusy na stolech a výzdobou z koupených ( a drahých ) květin.
A já navíc koukám, aby to bylo hezké, nestálo to moc peněz a všichni se bavili a dobře najedli.
Takže mi manžel uvařil dva velké papiňáky guláše, které jsem vezla vlakem do Prahy do práce!, koupila jsem chleba,
kolegyně udělaly chlebíčky, a že jich udělaly několik druhů a všechny byly úžasné!, -
úžasné byly pro upřesnění chlebíčky i kolegyně.
Koupila jsem dorty a kávu, i nějaké ty lahvinky se našly.
Oslavovalo se, pochopitelně, až po 16hod.!
K mému velkému překvapení měl v jiné zasedačce v tom podniku oslavu narozenin i jeden ze šéfů podniku a tak se stalo,
že nakonec se všichni sešli u nás, na našem odboru.
V té době začal platit zákon, že v obci se bude jezdit rychlostí 50km/hod.
V té době jsem hodně a často jezdila na svém horském kole. A v práci o tom všichni věděli.
Využila jsem toho, přišlo mi to vtipné a nakreslila jsem si ( já - která kreslit vůbec neumím ) pozvánku:
čarodějnici na kole, které bylo sestaveno z dlouhých kostí, ( jasně se nabízí kostitřas )
babku pod Ještědem v lese ( Ještěd pozná každý i z mé kresby! ) - která právě zastavila před dopravní zn. 50/hod.
Pozvánka měla několik rádobyvtipných poznámek o darech, které přijímám od 8 do 16 hod. ten den
( drahá auta, zájezdy, kožešiny, šperky, lázeňské pobyty a takové ty věci ).
No, pravda, nikoho to moc k darování neinspirovalo, ale veselo bylo.
A já, oslavenkyně, jsem si až asi 3 týdny po oslavě uvědomila fakt, že ty narozeniny byly moje!
( zatím si pamatuji i to, že jsem si k padesátinám koupila zájezd do Skotska a dcera mi dala darem velmi krásný a norkem zdobený kabát/kožich )
To jsem zvědavá, co budu vyvádět, až mi bude 99.
Nějak tam pořád hledám a nevidím to, že jsi měla být oslavována a hýčkána ostatními! Ale doufám, že v jetelince na obrázku máš nějaký čtyřlístek, aby se ti podařilo se dožít dalších mnoha roků. 99 snad ani ne, to už bys nemohla jezdit na kostitřasu - nebo bys aspoň hodně prudila usedlé sousedky a sousedy ;-)
OdpovědětVymazatTo je právě na vzpomínkách to zajímavé, že si člověk pamatuje jen něco. Na oslavě s rodinou a na oslavě se známými ( obojí doma ) to bylo zas jinak.
OdpovědětVymazatPa Jiřina z N.
Přiznám se, že velké oslavy moc nemusím. Když mi bylo padesát, tak jsem zrovna marodila po první gynekologické operaci. Ale na kolegy v práci jsem nezapomněla, měla jsem ten den mimořádně delší vycházku a manžel mě s dobrotami za nimi odvezl. Oslava byla jen krátká, abych ostatní moc nezdržovala od práce. ;-)
OdpovědětVymazat[3]:Jo, Růženko, tenkrát se ještě v práci oslavy držely, ale až po pracovní době. Největší měl náš šéf, pocházel z Moravy a podle toho to vypadalo. Slavilo se skoro týden ( vždy až po...) - musely se sníst a vypít všechny ty dobroty.
OdpovědětVymazatJá raději chystám oslavy jiným, než sobě,
ale kulatiny - to musí být.
Jiřina z N.
Jiřinko, máš hezké vzpomínky. Ono někdy pro samou práci a starost s oslavami člověk zapomene, že je chystá pro sebe. Podobně to má naše Katka se svatbou.Také nevěří, že už je to za ní. .o)
OdpovědětVymazatMěj krásné dny a šetři se. D.
Jé, svatba, to je taky story. Když jsme se s mužem brali, můj táta a strejda z Liberce mi ženicha opili ( on se vyhýbá alkoholu a tak to bylo raz dva, prostě chlap, co normálně nepije, nekouří )a tak občas tvrdí, že o naší svatbě nic neví a že je neplatná.Vypadal na obřadu jako kosmonaut po přistání.
OdpovědětVymazatAle papíry mluví jasně, podepsal to, tak žádné vytáčky, že jo? Za těch víc jak 40 let už si mohl zvyknout?
Jiřina z N.
Jiřinko, mám moc ráda tvůj smysl!
OdpovědětVymazatK těm 99 to bude pecka, tomu věřím!
Měj hezký den, Helena
[7]:Helenko, největší legrace byla,že ani táta, ani strejda nebyli taky žádní opilci, táta vypil tak 2 láhve Ludmily nebo tokajského za rok a přitom nutili ženicha do alkoholu a pak se nestačili divit.
OdpovědětVymazatAle je to dávno. pa Jiřina z N.