Prostě: tele

Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),

ostatní mohu udělat zítra,

---

proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,

obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,

( hospůdky tam praskaly ve švech! )

posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.

Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.

Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...

Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.

Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.

Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,

ležím, a říkám si, to snad ne!

Jako prkno a rovnou na obličej!

Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.

Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:

mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.

Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.

Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.

Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.

Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,

kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:

konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!

Místo, abych vám,

milé KOČKY,

popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,

musím napsat:

Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.

Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.

( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )