Při pondělku

Včera, v neděli, jsem - vlastně náhodou - před polednem shlédla pořad televize Prima :

rozhovor s kardinálem Dukou.

---

Doporučuji ostatním se podívat dodatečně, pokud mají možnost.

Ne se vším, co říkal, souhlasím!

Každopádně mne to přimělo k zamyšlení nad mnoha věcmi a také mi to vnuklo mnoho otázek.

Ač jsem ,,úředně,, nevěřící, také celý život nestraník!, mohu tvrdit, že v něco věřím a nikdy jsem nebyla člověk, který by někomu jeho víru rozmlouval, záviděl nebo nepřál, ať byla jakákoli.

Ráda si čtu o různých historických událostech a také o mnoha náboženstvích, abych rozuměla ,,světu,,.

Zajímám se o nejen církevní stavby, nicméně jsem v katolictví nebyla vychována, ač vlastně Desatero dodržuji

( nekradu, nevraždím a pod.)

Také mi nevadilo a nevadí - pokud jsem se dozvěděla o někom, že je homosexuální,

vlastně mě to ani nezajímá, kdo to jak má se sexem,

ale nemám ráda, když tuto skutečnost dotyční dávají okázale najevo.

Tady dlužno dodat, že ty jejich průvody v Praze jdou mimo mne,

ale už jsem si říkala, že by bylo fajn uspořádat průvod třeba i Prahou od Pohořelce až k Žižkovské věži - rodin s kočárky, dětmi, babičkami, dědečky a prostě celými rodinami,

aby bylo jasné, že tohle je základ státu a bez těchto lidí to nebude ono, nebo se mýlím?

Manželství a osvojení dětí homosexuálních partnerů nefandím.

Přesto, že si myslím, že by se ty děti asi měly materiálně u těchto párů velmi dobře?

Podobných témat v rozhovoru probrali více, kardinál se dotkl i Adventu a Vánoc.

Zdá se, že to týden před Adventem přišlo právě vhod, abych si srovnala myšlenky a udělala názor na mnohé skutečnosti.

Politiku hodnotit nebudu, na to jsou volby, že? Pak to hodím těm, komu si, myslím, patří můj hlas.

Třeba ten můj lístek vysadí z křesla někoho, koho tam teď mít nechci.

Příjemný, poslední týden v listopadu,

milé KOČKY,

přeji!