Všímám si rozdílů - holčičky a kluci jsou opravdu každý jiný.
Když hlídám Honzíka, pětiletého kluka, vidím, jak inklinuje k různé technice a kreslí náklaďáky, autobusy, ptá se dědy na letadla, vlaky, tramvaje a tak.Zajímá ho kde co, hlavně, když to má kola, nebo co největší kola!
Včera a dnes se u nás ,,doléčovala,, osmiletá Anička, jeho sestra, měla minulý týden bolavé ouško a ještě dva dny neměla jít do školy.
Jaká změna proti chlapci: přinesla si panenku, upletla jsem jí na ni šatičky a uháčkovala sukni, rázem byla jiná témata na přetřes. Řešily jsme účesy, řekla si, co má ráda k jídlu, prostě jiný věk a jiná osobnost.
A že je holka, tak i drby byly - něco málo o dětech ze školy,
a pak: mají ještě sestru o tři roky starší, tedy jedenáctiletou a na tu mi Anička leccos řekla, jak ji někdy M. zlobí a jak si s ní hraje více Honzík, než sestra - starší sourozenec.
Moc dobře to znám, já, jako nejstarší ze šesti dětí o tom něco vím!
Maminka si ji kolem 15té hodiny odvedla a rázem je tu divno - bude mi chybět, ta malá ROZUMBRADA.
Asi to znáte také,
milé KOČKY,
ty řeči s malými dětmi.
Líbí se mi, že se zeptají na cokoli a spokojí se s odpovědí, která má hlavu a patu, je-li úměrná jejich věku:
Anička:
babičko, kde máš ty červené vlasy?
já: Aničko, snědla jsem nějaké léky, vlasy mi vypadaly a tak si je nebarvím, až nebudu muset léky jíst, tak mi vlasy narostou a pak si je třeba zase nabarvím.
Anička: aha!
Hotovo!
Naše děti si většinou hrají spolu nebo se stejnými hračkami. Asi to je tím, že jsou stále spolu doma. Verunka si sice hraje s panenkami, ale nepohrdne ani autíčkem. A Venda si staví ze stavebnice nábytek a pak přijdou ke slovu maličké panenky z mojí sbírky. No a nebyly by to děti, aby se o něco nepraly.;-)
OdpovědětVymazatTaké mám takový divný pocit když odjedou, najednou je v bytě ticho a prázdno.
Měj pěkné dny. Růža
[1]: Růženko, líbilo se mi, když jsem dodělala ty oblečky na panenku, že mi Anička pěkně poděkovala.
OdpovědětVymazatDobrý večer ti přeji. Jiřina z N.
[2]:Doma ji dobře vedou.:-)
OdpovědětVymazatTakové děti řeší jednoduché otázky a berou jednoduché odpovědi. Zeptala se, odpověděla jsi a ona tomu po svém rozumí. A třeba už se těší, až bude mít zase rudovlasou babičku, což bych jí přála ;-)
OdpovědětVymazatJiřinko, já musím říct, že u nás je to jinak. Nerozlišují se hračky holčičí či klučičí, klidně si hrají se vším. A měly to tak i naše děti, když byly malé. Měj se krásně.
OdpovědětVymazat[4]:[5]:Děvčata, ono je to v každé rodině malinko jinak, Honzík mi např. říkal, že ho Anna učí hrát si na školu a na krám, to jsme si my, děti, kdysi hráli taky a já si dobře vzpomínám, jak se mne dlouho držela myšlenka, že budu učitelkou.
OdpovědětVymazatPřeji vám hezké dny.Jiřina z N. šedovlasá, hihi
Jo jo, jsou to zlatíčka, ty jejich výžblebty někdy stojí za to. Matýsek je ještě mazel, ale už odrůstá, vážně se jednou moc těším na vnoučátka :).
OdpovědětVymazat[7]:Janinko, to považuji za dost dobré období, já si své vnučky hodně užila a ony mne také, tyhle děti- Honzík, Anna a jejich starší sestra M. - jsou děti známých, které občas hlídám, ale je to taky výživné a dost nám to pomáhá udržet se doma s mužem v provozu schopném stavu.
OdpovědětVymazatVýhoda je, že vnoučátka můžeš vrátit!
Jiřina z N.
Já už mám vnoučata velká. Nejmladšímu je třináct let a hodně čte hlavně encyklopedie a pak nás zkouší a zjistíme tak, co všechno nevíme. Ta starší vnoučata už mají jiné zájmy. Nejstarší vnučka doděláv VŠ a ostatní už jsou také na studiích, tak že mají jiné zájmy...Vyrostly jako z vody a tak mi nezbude, než se těšit na pravnoučata.
OdpovědětVymazatJiřinko, k nám občas zajde brácha s neteří a občas i s dvojčaty a to je odpoledne plné zážitků. Na vnoučátka stále čekáme ...., ale kdo ví, jací budeme prarodiče. :o) Ty si vnoučátka skvěle užíváš a s holkami hodně cestuješ a to je super.
OdpovědětVymazatMěj fajn víkend. D.