Nečekejte článek o převlékání kabátů, tahle doba už minula? -
ani se nebudu zabývat známou hudební skupinou,
milé KOČKY,
to jen jezdívám denně busem něco kolem 30 min. tam a pak zase zpátky,
číst zde nemohu ( ve vlaku ano, zajímavé )
a tak si přemýšlím o čem chci, téma mě vždy nějak přepadne, no a dnes,
světe zboř se, mě napadlo - kolik jsem v životě už nosila kabátů.
Těch hřejivých, občas krásných, někdy barevných kousků z šatníku.
Dobře si vzpomínám na svůj první, opravdu dámský a mnou milovaný drahý kabát.
Byl dlouhý, flaušový, s kapucou uvnitř vyplněnou takovou umělou kožešinkou, s dvouřadovým zapínáním,
v barvě oříškové čokolády.
Byla jsem vysoká ( a jsem dosud ) a štíhlá ( to už jsem zase ), sehnala jsem si k němu kozačky bílé,
se šněrováním červenobílým až nahoru, ( po straně měly zip ) a nebojím se napsat, že mi to slušelo.
Přiveďte mi někoho, kdo to zpochybní! sedmdesátá léta!
O éře šusťáků se rozepisovat nebudu, to nebyly kabáty, ale ,,pršipláště,,...
Dalším kouskem, na který se dobře pamatuji, byl zelený kabát z krulu, zelená to nebyla trávová, ale taková mechová,
měl jednořadové zapínání a udělala jsem si z praktických důvodů na rukávy kožešinové nastavení,
protože na mne koupit tehdy kabát, aby mi netrčely ruce z rukávů,
( nebo vhodně velké boty ) byl vždy oříšek! osmdesátá léta?
Přišla doba mého druhého nejvíc oblíbeného kabátu. Dlouhý, se zajímavým střihem, z takové hrubé tkaniny a moc mi slušel!
Byl zajímavě barevný, nitě byly fialové a tyrkysové a ač se to zdá divné, byl moc pěkný.
Nosila jsem ho až do úplného ohmatání kolem knoflíkových dírek. asi léta devadesátá?
Jak šel čas, bylo mi náhle padesát a dcera mi koupila italský plášť z broušené teletiny s norkovými ozdobami, na límci a rukávech, mám ho dodnes a je smutné, že zima nikde, když mám takový kabát!
V roce 2008, v lednu, jsem byla těžce nemocná a tak jsem se rozhodla, že svoji chuť do života podpořím koupí nového mobilu ( vydržel mi 10 let ) a též koupí nového kabátu.
Zase zvítězil flauš, tentokrát černý, se sametovým límcem, dlouhatánský a má jednořadové zapínání.
Nosím ho občas dosud!
Pak, v dalších letech, už jsem peníze občas utratila za všudepřítomné prošívané kabáty, mám černý a dlouho jsem toužila po bundě s tím tlustým límcem, až jsem si ji pořídila jasně červenou.
V současnosti nosím jeden krátký, potištěný, žádný zázrak. Ale hřeje. Takový bundokabát.
Možná jsem na nějaké ty kabáty zapomněla, jsem už starší model a nemusím si vše pamatovat.
Pravda je, že mám svoje věci ráda, když mám pěkný kabát, klobouk, pohodlné a slušivé, hlavně čisté boty, vhodnou kabelku, rukavice sladěné do barvy, jsem spokojená a říkám i vnučkám, trocha marnivosti ženě prospívá.
Doufám pevně, že jste si také, milá děvčata, s potěšením zavzpomínala na své oblíbené kousky garderoby.
A to nemluvím o společenských šatech, to bychom tu byly do rána!
Když se ráno nastrojíte, narovnáte záda, pohlédněte do zrcadla, usmějte se na sebe a vyrazte ven, co na tom, že jdete se síťovkou pro rohlíky, jste prostě KOČKA!
A jestli se vám stane, že máte peříčko ve vlasech?
No, ženské si budou šeptat- hele, baba se nestihla učesat, ale chlapi by si mohli při pohledu na to říkat: podívejme, ta žena se stihla po ránu pomilovat a už neměla čas se upravit.
Jiřinko, připomněl jsi mi první kabát, který jsem si koupila a peníze vydělané na brigádě. Měla jsem z něho velikou radost, kterou trochu pokazila mamka, protože se jí nelíbila barva. Pak světlý baloňák, v pase přestřižený. Jsem také vysoká a v té době jsem měla asi o 15 kg méně. Sukně moc nenosím a tak přišly na řadu krátké kabátky ke kalhotám. Vínový krulový, který se jen převázal, nosila jsem ho na jaře a na podzim. K němu jsem měla šedé kalhoty. Kostkovaný, který měl zapínání na straně. Následoval šedivý kabátek a k němu jsem měla vínové manšestrové kalhoty. Tuhle kombinaci barev mám ráda. Sama asi víš jak bylo těžké sehnat kalhoty, aby neměly délku nad kotníky. Naštěstí jsem měla v prvním bytě, kde jsme s mužem bydleli, moc šikovnou sousedku, která mi šila. Teď většinou nosím rifle a k nim bundu. Na jaro a na podzim mám světlý kabátek. Ježíš nějak jsem se rozepsala.;-)
OdpovědětVymazat[1]:Růženko, to je super, že si to také pamatuješ, úplně to vidím. Vínová barva se mi také líbí.To jsem tím sledovala, aby si KOČKY vzpomněly na své kabátky. pa Jiřina z N.
OdpovědětVymazatŽeno, ty jsi uměla být tak krásně marnivá, tak ženská, ta roztomile koketní, tak bláznivě pomíjivá.
OdpovědětVymazatMnoho z nás by se mělo povinně přiučit.
Kouzelné dny, kočko.
[3]:Simonko, díky, jo, kdybys mě potkala v Roháčích upocenou při tůře, tak o marnivosti bys nemohla říct slovo.Lapala jsem po dechu a zírala do kraje. Ale ta pomíjivost, to sedí. Kdeže ty časy jsou.?
OdpovědětVymazatO kabátech jsem psala jen o několika, ty cibelínové a jiné už jsem raději zapomněla.
Pa frčím do Prahy. Jiřina z N.