Ty moje historky!
Tak příkladně:
volala mi kamarádka Libuška, už je to spousta let,
zda má cenu jet do Roháčů a co to vlastně je.
Když jsem vhodně mířenými dotazy zjistila, že se jedná o týdenní dovolenou za slušné peníze, okamžitě jsem ji přemluvila, aby to vzala a nejen pro sebe, ale i pro mne, též pro několik členů mé rodiny.
Od té doby jsme tam jezdívali každoročně,
jen první a poslední den pobytu byl na místě nebo na koupališti v Bešeňové, jinak se jezdilo denně na výlety: Vysoké Tatry, Nízké Tatry, pěšky na Baranec a pod., návštěva Liptovského Mikuláše, skanzen v Pribylině, zkrátka jsme tam nelenošili.
Šéf zdejší Horské služby vždy ve středu večer přijel na několikahodinovou přednášku a šel s námi na celodenní výlet do Kvačianské a Prosiecké doliny.
Večer se sedělo u ohně, někdo hrál na tahací harmoniku, krásné to tam bylo.
Jindy Libuška volala: prosím tě, mám nabídku na zájezd na Sardinii, za tolik a tolik, tehdy a tehdy, mám to vzít?
Okamžitě to objednej, pro 4 osoby, říkám jí. A tak jsme v r. 2002 měli v únoru jasno, že koncem září pojedeme na zájezd.
Jenže, přišly povodně, mne v práci propustili a vůbec se děly věci.
Takže - když jsme odjížděli, ( mimochodem to organizovalo Sdružení pohřebáků z Brna !), došlo k tomu, že jsme měli problém: jeden bus jel přímo z Brna a směřoval rovnou do Itálie a my, z Prahy, jsme kličkovali po Jižních Čechách a hledali cestu, neb byly popadané mosty a všude bláto a rozbité silnice.Jenomže jsme museli stihnout loď ráno v Livornu, tak se spěchalo, že nám ani nezastavovali na WC.
Vše dobře dopadlo, my se plavili na ostrov a bylo to tam lepší, než moje očekávání. Bílý písek jako hrubá mouka, moře čisté a teplé, zážitkem byl i výlet na Korsiku, na závěr jsme strávili i den v Pise.
Vrátila jsem se počátkem října odpočatá, opálená a našla jsem si nové místo, ve svých tehdy 54 letech.
Jindy jsem nemohla na zamýšlený zájezd sehnat k sobě parťáka:
nakonec jsem umluvila Marcelku z Vinoře, která má dceru vdanou ve Francii.
Její zeťák jí řekl, cože, Pikardie? tam nikdo nejezdí!
Ale jely jsme a bylo to bombastické, viděly jsme kus Francie, kousek Belgie a na závěr ještě nádherné město v Německu: Cáchy.
Dodnes ráda vzpomínám na nádherná města: Arras, Amiens, a mnohé další a hlavním lákadlem byl pro mne hrad Pierrefonds. Co jsme toho za těch 9 dní stihli!
( CK Geops tento zájezd jezdí dosud - no, letos asi tedy ne,
já, když nakukuji do katalogů cestovek, jsem v rauši )
A tak je to se mnou pořád, jednak sama plánuji nějaké výpady a pak se na mne nabídky valí i odjinud.
A já jsem tak slabá se tomu bránit...
( věříte mi,
milé KOČKY? )
z Pikardie pár fotovzorečků pro vás:
pro zájemce: https://geops.cz/zajezdy/francie/pikardie-a-ardeny/pikardie-toulky-v-ardenach-koupani-v-la-manche-2020/
Jiřinko,to je dobře,že jsi tak cestovala.Nejlepší byly vždy takové rychlé akce,nápad,zajištění a někdy jsme jeli i bez toho zajištění.Ubytování jsme hledali vždy na místě.My jezdili hlavně k moři a trochu u toho cestovali.Ale Vysoké a Nízké Tatry mám prochozené.Jezdili jsme tam pět let s partou od manžela z práce.Vylezla jsem,kam se dalo.
OdpovědětVymazatHezky vzpomínáš a těším se na další.
Jitu, my jsme také na Slovensku chodili po horách a moc mě udivovaly Maďarky v sandálech a s dětmi ve 4 odpoledne bez jídla a pití na skalách a nebo v lese a bylo jasné, že to do tmy nestihnou.
OdpovědětVymazatA těch hřibů, co tam rostlo!
Tam je všude krásně, to se shodneme.
Jiřina z N.
Jiřinko, krásné fotky, kochám se. Nedivím se, že se Ti tam líbilo.R.
OdpovědětVymazatRůženko, to byl fičák, obvykle ty zájezdy jsou nejen katedrály, zámky, parky, také posezení u kávy, já když můžu, tak se trhnu a jdu fotit třeba k řece, ale ty hlavní, nabízené památky, absolvuji.Večer padnu za vlast a druhý den znova.
VymazatPa Jiřina z N.
Jiřinko, to je nádherné...Moc krásné fotografie mně neznámých míst. Já jen zírám, kolik jsi toho procestovala a pokaždé mě překvapíš něčím novým z Evropy i Česka. Já bych na to potřebovala ještě jeden život...Příliš velkou část svého života jsem věnovala výchově dětí, péči o své blízké a pak léčení své vlastní nemoci a teď už to bohužel nedoženu... Ale nevadí. I tak jsem spokojená s tím, jak to je.
OdpovědětVymazatJáro, to je hlavní, být spokojený, já jsem měla dlouho pocit, že se cestovat dalo až v mém pozdním věku a do toho nemoci, ale i tak jsem zkusila stíhat alespoň něco.A vyskakovala jsem vždy jen do výše svého platu ( a nyní důchodu ).
VymazatPa Jiřina z N.
Kočko, budu se opakovat, ty jsi k neuvěření, fakt !
OdpovědětVymazatTakový cestovatel k pohledání, dobře naladěn a hlavně připraven objevovat.
A fotky opět boží.
Jiřinko, myslím na tebe !!!
Simonko, já su někdy kamikadze!
VymazatKdyž mám pocit, že je zle, jdu do nějaké akce a ono to pak zase jde.
A děkuji ti za podporu.
Jiřina z N.
Jiřinko,moc hezké povídání a krásné fotky.Teda,Ty jsi cestovatelka,moc pěkné vzpomínky máš,zase jsem se kochala.Já jsem toho až tak moc nestihla.Starala jsem se o rodinu,pak jsem si řešila osobní problémy.Teď bych jezdila,zase není s kým a i finance někdy chybí.Někdy jedeme se syny někam na výlet,ale taky mají už svoje,rak se jdu třeba jen projít a je mi taky hezky.Ráda tedy nakukuji na zajímavé blogy a cestuji s vámi.A jsem spokojená.Těším se na další Tvoje vzpomínání.Krásný víkend.Marťa.
OdpovědětVymazatMarťo, to je na dlouhé povídání, chceš-li, napiš mi na zakova48@seznam.cz a já ti pošlu mail. Jiřina z N:
Vymazat