Venku, na vzduchu

Dnes, v neděli, po Toulavce a Objektivu, jako vždy přepnu na ČT 2 a sleduji po očku pořady jako Nedej se a podobně laděné. Zajímá mne to, je to o přírodě a o mnohdy marném boji lidí s úřady.
S lidmi na druhé straně barikády, kteří od stolu řídí nebo se snaží řídit věci přírody,
kterým asi taky někdy moc nerozumí.
Tohle téma mě zajímá a baví, já sama moc ráda chodím pěšky po kopcích,
po cestičkách mezi poli, v alejích, lesem,
mám ráda posadit se na pařízek a natrhat si lesní jahody přímo do pusy,
jaká radost odpočinout si na výletě v sadu pod obsypanými jabloněmi,
sebrat si přezrálou hrušku a nebo sníst šťavnatou meruňku?
však jsem jako dítě lítala s jinými venku a dodnes si pamatuji na sbírání malin nebo borůvek.
Běhaly jsme venku celoročně a musely bychom být děti ignoranti, abychom se nevšímaly různých rostlin a živočichů, těch motýlů, co lítalo a květin na okrajích polí nebo na loukách.
Zapřahaly jsme luční koníky do krabičky od sirek, těm se to asi moc nelíbilo, ale bylo jich všude plno!
Louky se sekaly kosou, žádný hluk ani smrad od toho nebyl, sekalo se, až když byla tráva vysoká a asi se stihly rostliny vysemenit, další, otava - až později. Sušilo se seno pro králíky a jiná zvířátka na zimu. Seno bylo zelené a opravdu suché, krásně vonělo.
To, čím dnes mnohdy chudáky krávy krmí, by sedlák nedal asi ani na podestýlku.
Ale k věci: před časem dávali zajímavý pořad, možná to byl seriál, o alejích. Vznikly vlastně za Marie Terezie, kdy se sázely ovocné stromy okolo cest, aby vojáci měli ( údajně ) co jíst při přesunech. A každá z vás,
milé KOČKY,
jistě ráda chodí alejí, cestičkami v kopcích, okolo rostou třeba jeřabiny, málokterá z nás nevezme foťák a neudělá si fotku s kopci v pozadí,
nebo teď tak aktuální aleje kvetoucích a omamně vonících lip.
Znám jich několik a vždy se kochám jejich vůní a obdivuji tu armádu včel, které tam usilovně pracují a bzučí.
Dnes v Toulavce Křemelná, tento příspěvek mi nastartoval touhu se tam zase po letech podívat.
U nás trochu sprchlo a okolo trochu bouřilo, ovšem moc mě mrzí, že v některých obcích jinde v ČR měli přírodní pohromu a jiné starosti. S blátem a vodou na místech, kde to není dobré, v domech, ve sklepích, poškozené mostky a silničky.

Ploskovice u zámku:

Na Varhošti:

Blízko mlýna, kde točili Pyšnou princeznu, na Kamenici:

Mám známého, ten říkává: nevoď sem nikoho, ať to tu nezničej!
Tady - okolo Kozákova:

Trosky pozná každý: