Někdy se to semele a život se vám stočí směrem, o kterém jste nikdy neuvažovali.
A pak záleží jen na vás, jestli tu příležitost nebo pohromu uchopíte a nějak s ní zatočíte nebo ji využijete.
Myslím to tak, že s pohromou bojujete a příležitost využijete. Nikdy naopak!
Manžel po revoluci využil možnost pořídit si radiostanici a vrhnul se do vysílání,
na to se nabalovaly kontakty s lidmi.
A nebyla bych to já, abych si to taky neochočila.
Měli jsme i tzv.ručky a pilně chodili po kopcích a rozhlednách, neb odtud máte skvělá dálková spojení.
Hulákala jsem mnohdy víc, jak on. CB - neboli občanská radiostanice. A rázem jsem měla plno známých přes éter.
Dokonce jsem psala jednu chvíli i do jejich časopejsku.
Pak jsme se dali dohromady s nadšenci, co byli na radiostanicích a zároveň kolisti ( čti bicyklisti ), nu a jeden z nich má jachtičku ( plachetnici ) a odtud nebylo daleko k tomu, že jsme např. s mojí dcerou, tehdy svobodnou, jeli s kolama a tím známým na vodu, jachtilo se po Slapské a jindy Orlické přehradě.
Spalo se na lodi, přeplulo občas na jiné místo, vytáhla se kola a jezdilo do večera po okolí, nejlépe jeden den po jedné straně toku a druhý po opačném břehu a pak hurá někam jinam.
Pracovala jsem jen po až čt a tak čt odpoledne už jsem byla na cestách a návraty v neděli večer.
Bylo to intenzivní poznávání ČR!
Kilometry na kole přibývaly a já, ač nejslabší článek řetězu, rozuměj, nejstarší z party, jsem se snažila držet krok.
Svět se jevil jako prima místo pro život.
( pro úplnost musím dodat, že jednou byla vichřice a dodnes se s majitelem lodi přeme, zda jsme tehdy přistáli nebo ztroskotali, hihi )
Pohled na svět z lodi je moc hezký, i když se říká, že nejlepší je ze hřbetu koně, ale to zatím neumím posoudit.
Dovolte mi,
milé KOČKY,
abych takhle zavzpomínala na tu dobu.
Dnes je Josefa a já žádného nemám, tak jsem napsala o vodě.
Moc hezké vzpomínání na krásné chvíle. Mě voda uklidňuje a naplňuje pocitem štěstí...ovšem nesmí to být povodeň nebo jiná katastrofa...U vody jen tak sedět a kochat se okolní krajinou...To je prima
OdpovědětVymazatMěj se moc hezký a opatruj se.
Neumím moc plavat a tak mám k vodě respekt. Ale mám i hezké vzpomínky. Třeba na výlet v deváté třídě, kdy jsme stanovali u rybníka. A pořádali závody na čas v jízdě na lodičce. Už nevím, který chudák vyfasoval mně, ale pamatuji si, jak jsme nemohli přistát. Nebo když jsme byli s mužem na čundru a celá parta se plavila na plechové lodičce přes Sedlici. Na břehu se sázeli, jestli se uděláme. Dopadlo to dobře, ale z hospůdky jsme šli raději pěšky. A do třetice, byli jsem s dětmi na Vranově a jelikož jsme se první den, trochu připekli, tak jsme se pak druhý den vozili na parníku.
OdpovědětVymazatPřeji pohodový den. Růža
[1]:Járo, taky ráda sedím u rybníka nebo chodím kolem potoka.To mám z mládí, kdy jsme běhali v zimě, v létě z Bnš do Heřmanova a nebo plavali v Ploučnici.[2]:Růženko, ve Vranově n.D. jsme byli asi třikrát, tak si tě umím představit. Bydleli jsme v krásném secesním domě u řeky pod hradem a na přehradu chodili pěšky na procházku.
OdpovědětVymazatNebo autem do okolí na hrady.
Jsem ráda, že jsem vyvolala tvé hezké vzpomínky.
Jiřina z N.
Jiřinko, výlety na jachtě museli být parádní. My jsme jednou pluli parníkem přes Orlickou přehradu, to byl taky skvělý zážitek.Ty máš tu naši zemičku procestovanou všemi dopravními prostředky. :o)
OdpovědětVymazatMěj fajn dny. D.
[4]:Parníčkem ze Zvíkova na Orlík a zpátky jsme vzali na výlet vnučky, už je to dost dlouho, milá Dášenko, a holky se mnou zpívaly Láďa jede lodí, lodí výletní
OdpovědětVymazat( od Mládka ) - manžel je Ladislav.
Byla to legrace.
Vysadit mně za zpěv nemohli a navíc, umím plavat.
Na té plachetnici jsme zažili leccos, ale jednou někde u mostu pod Temešvárem jsme v mlze pluli a vpředu na držáku dvě kola, protiplující katamarán resp. jeho kapitán byl v šoku, co to je.
Hezký večer Jiřina z N.
Jiřinko, krásně vzpomínáš. Měj pokud možno klidný a zdravý den.
OdpovědětVymazat