Tentokrát jinudy

 Volali mi z Karlova náměstí, abych se přišla ukázat, že se mám vmáčknout neobjednaná. Tak jsem si v úterý ráno přivstala a dojela do Prahy. Celou cestu byla mlha a teplota kolem nuly. Řidič busu jel, jako by nás ukrad a nic mě netěšilo, myšlenky se také držely kolem nuly. Odbyla jsem si tam nezbytné, dostala jsem vějíř žádanek a budu běhat po doktorech. Vetřelec to nechce vzdát jen tak.

Pak přišlo to lepší - vysvitlo sluníčko, já jsem měla v tašce malý fotoaparát a jeden hlásek sice špital, ať skočím na tramvaj a do metra a mažu domů, ale ten druhý žadonil, potvora, prý, kdo ví, kdy zas bude hezky a že bych se mohla jít trochu projít, že skočit do tramvaje nebo do metra můžu vždycky, brzy druhý, poťouchlý hlásek toho prvního přemluvil, bylo rozhodnuto.

Milé KOČKY, 

prošla jsem Karlák, vzala jsem to do Spálené ulice a pak jsem zapadla na Staré Město a brázdila jsem to cik - cak, až jsem se došourala  na Staromák, do Pařížské jsem si nezašla zašopovat, ale zafotit, i když, kdyby zde prodávali zlevněné nohy, pár od kolen dolů, koupila bych si hned dvoje, jedny do střevíčků na tancování a jedny do pohorek na výlety...ty moje už mají záruční dobu prošlou...stejně měli všechny ty obchody zavřené,  jako pravá, česká důchodkyně bych tu neměla ani na sponku do vlasů. Pak už jsem se dopracovala  k Právnické fakultě, kde jsem si sedla na sedmnáctku. Jenže u Holešovického nádraží jsem ještě vystoupila ( na dvě fotky ) a pak teprve dojela na konec Prahy a domů. Mlha ( kupodivu ) se válela  od Prahy až k nám a prý tu ležela celý den, jak tvrdí manžel.

Když odpustíte množství fotek, můžete se projít se mnou. Nafotila jsem těch domů skoro 200, ale dnes jsem se často dívala po detailech, domovních znameních a soškách. Šla jsem sama a nikdo mě nepopoháněl. Díky malému množství lidí v ulicích jsem neměla problém. (Rozhodla jsem se ignorovat lidi bez roušek a nepočítat je).

kostel sv. Jiljí

Tak zase příště, na některé z ulic Prahy...?