Dlouhá léta jsem si ne snad pevně plánovala, ale myslela na to, kam bych tu a onde ráda cestovala, co bych tam ráda viděla, na některá ta místa jsem se, bohudíky, dostala a byla jsem spokojená a na některá to nevyšlo a bohužel, už ani nedojde. Protože můj osobní šofér, manžel, má problémy s chůzí a v jeho věku a zdravotním stavu nemohu žádat zázraky a já sama taky nejsem už žádný kamzík. Takže tentokrát,
milé KOČKY,
to nebude o tom, co jsem navštívila, nýbrž, co jsem navštívit chtěla a nechám si to do příštího života, kdyby náhodou existovalo převtělování? jeden musí být připraven na všechno.
V první řadě a dlouhá léta jsem si myslela na Kralický Sněžník. Jak jsme jezdili do Karlova pod Pradědem a to pokaždé pokud možno jiným směrem, na ten vytoužený K.Sněžník jsme nikdy nevystoupali. Dalším místem, které jsme promeškali a už na něj asi s manželem nemáme, je pěší tůra podle potoka nebo říčky Doubravy z vlakové stanice v Bílku do Chotěboře, buď zrovna pršelo, když jsme tudy jeli, nebo už manžel spěchal domů a je to můj nesplněný sen. Právě tak jsme zatím nebyli ve zpřístupněné části Brd, byla jsem jen dvakrát na Třemšíně. A vodní hamr Dobřív? to je taky takové místo, kam jsme několikrát cestou okolo zamířili a nikdy jsme se k tomu hamru nedostali. Nebylo nám přáno, právě loni tam dělali silnici a nebylo to přístupné. Jsem vtírací typ a dokážu se vpasírovat na mnohdy dost nepřístupná místa, ale jindy nemám štěstí.
A ještě něco tu zmíním, leccos se v čase mění, oproti dřívějšku, třeba jsme byli zvyklí, že v takovém lomu v Bechlejovicích - Březinách u Děčína bylo možno najít kameny s otisky asi kapradí a taky trilobitů?, ale naposledy, když jsem tam vzala známé, to bylo oplocené a nepřístupné.
Víte, že kolem Děčína jsou tři velmi zajímavé rozhledny? Velký Chlum: postavená 1928-9, Děčínský Sněžník na jediné stolové hoře u nás: postavena 1864, a nejnovější Sokolí Vrch - je přístupná z Dobrné. Neměla bych zapomenout na Pastýřskou stěnu poblíž ZOO Děčín z r.1905: má pěkný výhled, tak proč ne? A vylézt si na Vrabinec a dívat se na údolí Labe, taky nemá chybu...
Vrabinec:
Pastýřská stěna na mých starších fotkách:
Sokolí vrch:
Děčínský Sněžník: pěkný v zimě i v létě, kdykoli.
Kdo tu budete autem, zajeďte si i do skal v Tisé...
Jiřinko, tady bych řekla ono okřídlené "nikdy neříkej nikdy". Jsi žena, která umí překonávat i větší překážky...
OdpovědětVymazatPřeji pěkný den, Helena
Helenko, toho slona na vrcholu Kralického Sněžníku jsem vždy chtěla vidět. Jiřina z N.
VymazatVodní hamr v Dobřívu je, myslím, přístupný slušně i pro nekamzíky, i když se zvolí kombinace vlak - autobus. Každý rok do těch míst chodím na houby a právě teď je hamr čerstvě opravený a moc návštěvníků ho zatím asi kvůli pandemii v novém kabátě nevidělo.
OdpovědětVymazatJá si taky myslím, že zrovna toto dílo ještě navštívíme. Ale musím to dobře zorganizovat.Minule, když jsme tam zastavili a smrděl tam asfalt, mi manžel odmítl k hamru jít. Jiřina z N.
VymazatByla jsem na Děčínském Sněžníku v zimě a je to úžasná a romantická procházka, vřele doporučuji.
OdpovědětVymazatVůbec ten kraj je nádherný, jen Tisé to renomé kazí fakt, že v sezóně je tam strašně moc lidí.
Jinak lesy a houby, vše dokonalé :)
Simonko, já jsem byla na Sněžníku poprvé v r.1964 se spolužačkami a spolužáky z SVVŠky a to pěšky z Bynova a pak pěšky pod Pastýřskou stěnu, jenže oni byli z Děčína a my s Jarunou z Benešova a ráno jsme šly pěšky ještě do toho Děčína. To jsem byla prvně úplně mimo po návratu domů.JInak jsme jezdili autem k hospodě a pak nahoru pěšmo.Jiřina z N.
VymazatJednou jsme tam pobývali a vysílali celou noc.
Jiřinko,vybrala jsi opět krásná místa.A nikdy neříkej nikdy,myslím,že toho ještě stihneš.Já to mám s manželem podobné,ale já nemám zase takové ambice a když to nepůjde,tak budu dělat to,co půjde.Začíná mě zlobit kyčel a chytly mě i záda,protože jsem opět něco stěhovala.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny
Jitu, až pominou hrátky s doktory, chystám se na tu kuchyni, neb jsem v zimě slíbila manželovi, že to odložím ( marně doufá, že navždy!)a brzy se do toho pustím. Jiřina z N. I kdyby mě měla záda bolet.
VymazatJiřinko tak tato mista znám. Předloni jsme byli Sněžníku na podzim. Jeli jsme autobusem z Děčína do obce Sněžník k hospodě, šli přes Drážďanskou vyhlídku k rozhledně a do Děčína pěšky. Ten sestup byl strašně náročný a nohy dostaly zabrat víc, než když se vystupuje nahoru. Ale tu krása vše nahradila. Na Sokolí vrch jsme šli z Folknářů a rovněž zpět do Děčína pěšky. Tam se mi taky moc líbilo. Na Chlum jsme chtěli jít z Březin, ale tam nám řekli , že je zavřený, tak jsme se nakonec pocházeli podél Ploučnice také to bylo prima. Na Pastýřskou stěnu chodíme každoročně i do ZOO. Na Červeném vrchu je také pěkná vyhlídka. Ty jsi toho stihla procestovat opravdu hodně a to je dobře a určitě ještě hodně míst navštívíš. Tak Ti přeji hlavně zdraví a hodně sil.
OdpovědětVymazatJáro, moc děkuji. To si umím představit, co jste si užili při takových tůrách, to jste borci!,v mém věku už toho tolik, jako za mlada, nanaběhám.
VymazatNejvíc se výletovalo v partě, každý mluví chvíli s každým a kilometry se nevnímají, to až pak.
Jiřina z N.
Jiřinko, zase jsi nám ukázala krásná místa. Mému muži by se líbily hlavně rozhledny. A jak píší děvčata přede mnou, nikdy neříkej nikdy.
OdpovědětVymazatÚdolí Doubravy jsme si prošli v roce 2004, šli jsme z Chotěboře, kde jsme nechali auto. Nevím jestli bych teď vyfuněla na Sokolohrad.
Růženko, měli jsme období, že jsme navštěvovali hlavně rozhledny, kvůli vysílačkám
Vymazat( radiostanicím ).Jo, bejvávalo. Jiřina z N.
Tak tentokrát znám všechna místa na fotkách Jiřinko :-)))). Já tenhle náš kraj prostě miluji!
OdpovědětVymazatUž se moc těším až zase vyrazíme s batohem na zádech...
Opatruj se.
Alenko, Děčínsko má co nabídnout!
VymazatUž se těším, až se podíváme na novou Luž. Ještě, že mi o tom Jára řekla. Jiřina z N.
Zase jiný kout a nové objevy. Och být tak Mary Popins😊
OdpovědětVymazatJá se těším, až pokvetou louky plné pampelišek! Jiřina z N.
VymazatJiřinko, opět krásné fotky z cest.👍👍👍 Děčínsko mám slušně procourané, stále se tam ráda vracím.
OdpovědětVymazatI Praha se může pochlubit stolovou horou, kterou je Vidoule. Bývala naším častým cílem v dobách, kdy vnučky byly mladší a my tam chodili s nimi na pravidelné procházky. Od dcery je to opravdu jen kousek.
Měj hezký den 🍀
A vida, nové info, zapisuji do hlavy. Pa, Alenko. Jiřina z N.
VymazatJiřinko, je spoustu míst, která bychom chtěli navštívit, na která bychom se chtěli vrátit. Já jsem byla v Děčíně a měla jsem v plánu i zámeček na Dračí skále i ZOO, ale nakonec zvítězila plavba lodí z Hřenska a tůra na Pravčickou bránu a na Mezní Louku. V plánu byly ještě soutěsky, ale to bychom opravdu už všechno nestihli, když jsme museli dojet ještě vlakem do České Lípy. A nyní už je to pro nás daleko. Můj manžel také nemůže cestovat a proto jsem šťastná, že mi zůstal doma nejmladší syn a stal se mým věrným společníkem na cestách. Ale je v plné síle a nedovede si představit, že věk se mnou už dělá divy a jsem pomalejší. Tak mne dost prohání a já už plánuju tůry raději kratší, neboť on je vždy musí snad proběhnout. :) To já si raději tuhle a támhle chvíli posedím a kochám se. Neběžím maraton. :)
OdpovědětVymazatMaru, já jsem chodívala na výlety s partou lidí starších než já a taky mi bylo divné, že se holky táhly jako sirup, a dnes se jim v duchu omlouvám.Už na mne taky došlo. Ale zase, máme v tomto věku nárok se kochat, zastavovat, odpočívat, zapisovat krajinu do paměti. Nebo fotit a těšit se z pěkného dne. Jiřina z N.
Vymazat