Nikdy jsem nechápala, proč se některé děti dvakrát za rok - o vysvědčení, bojí jít domů, proč rodiče bijí za vysvědčení děti a podobné nesmysly. Je fakt, že mi táta kdysi, asi v osmé třídě na dvě dvojky řekl: mohlo to být lepší! - ale jo, mohlo, jasně, jenže nebylo.
Já si léta myslím, že rodiče, kteří se o své děti starají každý den a alespoň nahlédnou, co se dítě učí a jestli se učí, nemohou být vysvědčením zaskočeni? Přeci tuší, zda to potomkovi jde nebo ne. A podle mého názoru jsou různé možnosti: buď se dítě umí učit a baví ho to a pak jen stačí občas se zeptat: nepotřebuješ něco a popovídat si s ním, případně dítě vyhnat ven, na vzduch, aby nesedělo jen doma. Nebo ho učení nebaví, ale jde mu to, pak ho mají přitáhnout ke knížkám, výsledek se dostaví. Nebo ho to nebaví a nejde mu to, pak ovšem mu jde něco jiného a to by mělo rozvíjet, na tom by dítě mělo cíleně pracovat, nějaké ty kroužky a záliby...každý nemusí být v životě atomový fyzik? Nebo vyhodnotím, že je učení škoda času a pomůžu mu prolézt školu a vrhnu se na nějaký sport? Ale vykašlat se na dítě a nechat ho růst jako roští v lese a pak ho zmydlit po vysvědčení, to mi přijde dost odporné.
Milé KOČKY,
asi si říkáte, proč jsem si vybrala tohle téma v březnu, když do konce roku času dost. Jenže to uběhne jako voda, a pak, 30.6., bude někde zase exekuce. U nás to bylo docela snadné, naši se s námi neučili, já jsem přišla ze školy, hodila tašku do kouta a mých 5 sourozenců to dělalo podobně, později jsme si napsali úkoly a udělali doma, co jsme museli a koukali jsme vypadnout ven. Na malém městě to měli ostatní podobně. Spolužáků, kteří přišli domů a poté se učili doma a studovali, bylo moc málo, Taky mi to pak na SVVŠ chybělo, ta schopnost se denně učit. Známky šly dolů a moje rozčarování bylo veliké.
Jak známo, i učitelé poznají, kdy je žák nebo student jen indisponován a zapomene přinést úkol nebo jestli je to človíček, který na školu kašle. Nevím, jak to chodí nyní, ale za nás měl učitel pravdu a basta. Rodiče nikdy proti učitelům před námi nemluvili ( možná mezi sebou jo, ale, co já vím? )
A do toho teď ještě koronakrize! No, potěš. Teď to mají rozhozené učitelé a taky žáci. Kdo nemá počítač, jako by nebyl.
Stejně si myslím, že někteří rodiče teprve nyní vidí, co za lupeny mají doma. A co měly ty učitelky před coronou za práci, když měly nejen naučit, ale také v dobrém vyjít s těmi jejich nevychovanými fracky. Někdy stačí jeden, dva a celá třída, se spoustou slušných dětí, má problém.
Souhlasím s Tebou, napsala jsi to dobře.
OdpovědětVymazatPěkný den, Jiřinko !
Hanka
Hani, taky přeji pěkné pondělí. Jiřina z N.
VymazatUklízím, peru, vařím, klasika.
Je to tak jak píšeš. Někteří rodiče dnes jsou možná víc na ty facky než děti :-)))). U nás se doma také nikdy učitelé nehaněli, když brácha se ségrou přinesli špatné známky, mohli si za to sami, protože školu flákali a ne učitelé (vím z vyprávění - já byla od nich hodně let), rodiče se však s nikým z nás neučili, jenom podepisovali úkoly a žákovskou. A s našimi dvěma syny to bylo jak na houpačce :-), jednou nahoře, pak zase dole, až ten třetí, tomu na škole záleželo.
OdpovědětVymazatHezký den Jiřinko.
Alenko, vím, že některé dítě se prostě nemůže naučit sumu věcí z dějepisu a jiných předmětů, ale třeba mu jde něco jiného.My, dvě holky, máme maturitu a 4 kluci byli všichni vyučení a každý z nás se dobře uživil, nikdo nebyl na ,,dávkách,,. Nebýt nemocná, můžu chodit pracovat i teď.Sestře bude v dubnu 72 a ještě chodí na brigádu.
VymazatJenže jsme to viděli u mámy a táty, že prostě se chodí do práce! A v Benaru to nebyla žádná ulejvárna. Jiřina z N.
Také to tak u nás bylo, ovšem jiná generace, jiná výchova. Neměla jsem školu nikdy ráda, byl to pro mě velký zdroj stresu. U nás bylo drama pro každou známku nad 3, ale ani tu dnešní bych nemilovala. Jsem šťastná že to už nemusím řešit, jedna z výhod stáří😊
OdpovědětVymazatJá jsem chodila do školy docela ráda, ale je fakt, že jsem měla předměty rozdělené na ty, co jsem hltala a na ty, co jsem nemusela...možná to bylo i díky učitelům? češtinu, literaturu, tělocvik, dějepis, zeměpis a přírodovědu ano, fyziku jakžtakž a matematiku a chemii jak kdy.Později němčinu ... někdy katastrofa! Práce na pozemku jsme brala v pohodě, ale když jsme se museli učit i na soustruhu nebo fréze, toho jsem se bála jako čert kříže. A takové ty okecávací předměty, jako občanská nauka, to pro mne nikdy nebyl opravdový předmět.
VymazatJiřina z N.
Učitele jsem vždycky obdivovala za jejich trpělivost, protože já bych to nevydržela. V dnešní době je to všechno ještě mnohem horší, děti jsou drzejší a i na učitele si dovolují. Celý život žiju v Praze, ale jako děti jsme na tom byly stejně. Taška do kouta a ven nebo cvičit do Sokola, rozhodně jsme se doma neválely. JIná doba, ale jestli je lepší, o tom někdy dost pochybuji.
OdpovědětVymazatEvi, já si myslím ( a nemusí to být jediná pravda ), že to hodně souvisí s rodinou, jak to tam chodí.Tam, kde se čte, dbá na kulturu a nebo sport, ale v rozumné míře, kde jsou děti vedeny k práci, ke vzdělání, kde jsou sami rodiče pracovití a normální, kde táhnou za jeden provaz, tam i děti převážně pochytí stejné návyky, jestli se mýlím, tak pardon. Jiřina z N.
VymazatJako holka jsem chtěla být učitelkou. U nás v domě bydlel pan profesor, ve vedlejším učitelka. Vůbec ta naše ulice byla plná kantorů a jednoho řídícího učitele. Byla to pro mně motivace a hlavně jsem jim záviděla volné prázdniny. Být učitelem znamenalo, že patří k váženým občanům a jejich slovo, bylo zákon. V ulici byl klid, paradoxně největšími sígry bylo pět synů řídícího učitele.
OdpovědětVymazatUčitelkou jsem se nestala, ale nějaký čas jsem pracovala jako hospodářka ve škole. Vnímala jsem tu změnu, ke které došlo od dob mého mládí. Už žádná váženost, některé děti se chovaly ke kantorům příšerně a podobně pak jejich rodiče, když "nunánek" donesl špatnou známku, nebo dokonce poznámku.
Já měla ve škole dobré známky, takže "výzo" bývalo bez problémů.
Ovšem synáček, zejména v pubertě, zneužíval toho, že sedím ve škole, zlobil, provokoval a jeho vysvědčení podle toho vypadalo. Samozřejmě, měl navíc, ale kašlal na to. Měla jsem pocit, že to dělá všem naschvál. Doma vše uměl a ve škole byl na propadnutí. Svou roli v tom hrála mozková disfunkce, dnes nazývaná ADHD. A když si na něj jeden z učitelů přišel stěžovat, řekla jsem mu, ať mu klidně dá pohlavek. "Ale to přeci nemůžu". "Ale můžete, já mu to vysvětlím". Doma jsem synkovi řekla, že jsem se domluvila s učitelem, který mu může dát facku. Ale že to nebude facka od kantora, ale ode mně. A najednou se synek začal zklidňovat a neprovokoval učitele při hodině. A já mu za pár dnů řekla, že jsem se domluvila taky s ruštinářkou, že mu může dát facku.... a "svůj teror" jsem občas rozšířila o dalšího pedagoga, i když to nebyla pravda. Jediný, kdo mohl vykonat exekuci, byl učitel biologie.
Syn končil osmou třídu se dvěma trojkama. Pak šel ještě dobrovolně do deváté třídy, ale už na jinou školu. A ejhle! Na konci devítky měl vyznamenání. A totéž pak na maturitním vysvědčení.
Ale kdyby někomu ukázal "výzo" ze sedmičky, byl by adeptem na vykládání vagonů.
Není to jednoduché, být učitelem.
Alenko, moc děkuji za tento příběh. Jeden z bratrů ve škole zlobil a nosil poznámky a táta se také domluvil s učitelem, že mu může místo poznámky jednu plácnout a stačilo, aby bráchovi učitel řekl, pojď a dones mapu do kabinetu a brácha byl jako beránek a přestal nosit poznámky. Bít děti se nemá, ale někdy jedna dobře mířená...je přesvědčivá.
VymazatJiřina z N.
Jiřinko, naprosto souhlasím. Ve školství jsem byla roky, vím o tom své. Nechci bagatelizovat, i v této době jsou rodiče, kteří děti vzorně vychovávají a vědí. Ale jsou i ti druzí...
OdpovědětVymazatMěj hezké odpoledne, Helena
Helenko, mám známou, učí a má z toho nervy, co tam se děje. A dostala pokyn, že nesmí dát horší známku než trojku!Ani se nedivím, že učitelé utíkají jinam.
VymazatA mám známou, už hodně starou a ta učila od 1 - 4 třídy a byla spokojená, ale v pohraničí a tam na učitele koukali jinak.
Jiřina z N.
Já jsem chodila do školy ráda, měli jsme prima učitele a mně stačilo, co jsem slyšela ve škole a pak jsem se nemusela učit. Ale stejně jako Ty jsem měla problém na průmyslovce, neuměla jsem se učit a známky šly dolů. Ovšem maturovala jsem na výborné.
OdpovědětVymazatCo se týká našich kluků, tak ten starší se učil dobře a mladší měl smůlu, že první dva roky měli učitele, který je moc nenaučil. Ve třetí třídě mělo hodně dětí z jeho třídy problémy a paní učitelka z toho byla nešťastná. Naštěstí jsme měli úžasnou sousedku, učitelku v důchodu, kterou jsem poprosila a díky ní učivo dohnal. Sice pak neměl tak dobré známky jako brácha, ale nikdy nemusel mít strach jít s vysvědčením domů. Vyučil se a je moc šikovný. Teď už chodí do školy vnouček a zatím problémy ve škole nemá. Číst se naučil sám, psát tiskacím písmem a počítat ještě než šel do školy. Na podzim půjde do školy i vnučka, tak uvidíme jak jí to půjde.
Růženko, ta už bude hodně umět a půjde jí to samo, naše mladší vnučka se taky naučila písmenka od starší sestry.Na můj vkus se třeba zeměpis a dějepis, případně literatura či přírodopis učí divně, pak to děti nebaví.
VymazatOhledně vyučení se něčemu, tak to si myslím, že je důležité a ne jen nyní.Řemeslníky potřebujeme pořád.
Jiřina z N.
Jiřinko, tak pod tohle se podepisuji. Měj pohodové dny.
OdpovědětVymazatMarti, na potomcích je práce a péče rodičů obvykle vidět, pozdrav letí na vámi třemi přes Labe. Jiřina z N.
VymazatJá jsem poznal školu z obou stran barikády a musím říct, že jako učitele mě to bavilo mnohem víc než jako žáka :-).
OdpovědětVymazatJé, vidět chlapa ve škole ( pokud to není ředitel ) je dnes zázrak. Znám jen jednoho učitele, má dredy a obléká se divně a nevím, jak učí, ale u mne svým zjevem moc bodů nezískal, i když je třeba fajn.Ani rákosku nemá ( to je vtip), měj se, Petře, jarně. Jiřina z N.
VymazatJiřinko zase jsi zvolila zajímavé téma. Jen tento školní rok je poněkud nesťastný a co budou děti umět? Ani toho moc nepochytí. Myslím, že pokud bychom se mohli covidu do podzimu zbavit, tak by měly děti ročník opakovat. No tak půjdou do učení a na střední školy o rok později. Ale než poslat do vyššího ročníku děti, které předchozí ročník sotva stačily probrat, to raději opakování, protože jinak z další látky budou mít v hlavě guláš...
OdpovědětVymazatUž jsem si to také říkala, že bych to zopakovala, o nic přeci nejde. Sice by to něco stálo, ale je výjimečná situace. Pokud do podzimu covid zvládnou, ale nikdo teď neví, co bude. Může se to celé ještě více zvrhnout?
VymazatJiřina z N.
Jiřinko,přesně tak.Také si myslím,že nejlepší by bylo,aby se tento školní rok opakoval.Vždyť ty děcka mají online výuku,ale dohromady nic neumí.To vidím u nás v práci,jak si mladší kolegyně,které mají děti ve škole,stěžují,že se učí tak maximálně dvě,tři hodiny přes počítač a pak už jen sedí na mobilu a nejde je donutit,aby se učily.No,uvidíme,jak to celé dopadne.Hezký večer.Marťa.
OdpovědětVymazatMarťo, i kdyby ty děti jen ve škole seděly a poslouchaly, naučí se víc, než teď.I ty učitele v této době lituju, jsou to většinou mladší ženy a mají samy doma ještě svoje děti na počítačích, je to absurdní.Když si pomyslím, že musí učit, své rodině uvařit, své děti obstarat, a k tomu vše ostatní, co tak žena musí dělat.Asi by mi hráblo. Jiřina z N.
VymazatZatím, co já jsem se musela učit, abych měla obstojné výsledky, brácha se nemusel učit vůbec a měl samé jedničky. A tak to s ním bylo i na střední a vysoké. Nadání na všechno, na matiku i jazyky. A já dřela latinu a němčinu i o prázdninách.....:) a je to přesně jak píšeš. rodiče, kteří se zajímaví nemohou být zaskočeni a děti se nemusí bát. Takoví rodiče i dohlédnou nyní na to, aby si děti dělaly zadané úkoly i po distanční výuce. Nezávidím to ani rodičům ani učitelům. Uvažovalo se o opakování školní docházky, ale pokud by měla být opět jen distanční, tak je to pak opět nesmysl, který nic nepřinese. Divná doba.
OdpovědětVymazatMarie, já mám dojem, že kdo hodně čte, ten nemá takovou potřebu třeba se učit češtinu až tolik. Má to odkoukané. Ale s matikou, fyzikou a chemií, případně dalšími předměty to je jiné. Už, aby se mohlo do škol. Jiřina z N.
Vymazat