To si jeden pozdě večer sedne k televizi a čirou náhodou si nejdříve pustí ČT 24 a pak u toho dřepí úplně v šoku do půl druhé v noci. O čem, že to mluvím?
Milé KOČKY,
o večeru, kdy v oblasti kolem Hodonína a Břeclavi, v tom vinicemi okrášleném kraji, řádilo tornádo, lidem zničilo domovy a velkému množství lidí přivodilo bezesné noci a starosti pro příští spoustu dní. V noci jsem nemohla moc spát a přemýšlela jsem o svých problémech, o Vetřelci a novinkách od mých doktorů, o situaci v naší ulici ( údajně prý pokácejí i vzrostlé stromy, aby měli víc parkovacích míst pro auta ), ale když jsem porovnala své starosti a situaci na jihu Moravy, uznala jsem, že ty moje jsou až na jednu, malé a nedůležité.
A to nemluvím o tom, že jsme měli jet v neděli 27.6. do Dolních Kounic, kde jsme měli dočasně pobývat, odtud jako ze základny jezdit na výlety a strávit tu 4 denní dovolenou. Tuto jsem v pátek ráno zrušila, domluvila jsem se s paní na září, zmrazila jsem (se) ohledně blogu, tzn. že jsem si na pár dní nejen přesunula na později své už předpřipravené příspěvky, ale nepsala jsem ani nové, nechodila jsem na blogy a musela jsem si srovnat myšlenky a i oslavičky, které nás v těch dnech čekaly, jsem nijak nehrotila. Manžel (ne)oslavil svátek ( a zanedlouho nás čekají jeho kulatiny ) a mladší vnučka měla zajímavé narozeniny. Svátek muže se projevil hlavně tím, že to tu vypadalo jako na ústředně.
Finanční podpora těch lidí, postižených řáděním živlů a odsouzených k likvidování přírodní pohromy, to mi přijde jako to nejmenší, co mohu já pro ty lidičky udělat. Myslím si, že to napadlo spoustu lidí a že ti lidé z poškozených moravských vesniček nezůstanou osamoceni. Fakt je, že to se mnou zamávalo a jistě nejsem sama.
Doprovodný obrázek není z Moravy, zpustošené tornádem, ale výhled z našeho domu na protilehlé stavení s jejich popelnicemi, kam někteří obyvatelé bezostyšně vyhazují, co jim padne do ruky. Naštěstí už je to minulost...
Jiřinko, já se o té hrůze, co se stala na Jižní Moravě, dozvěděla až v pátek ráno. Ve čtvrtek večer jsem vypnula televizi a šla dřív spát. V pátek mě čekalo druhé očkování proti covidu a byla jsem z toho trochu nervózní. V pátek jsem téměř celý den sledovala ČT24. Taky mě hned napadlo finančně pomoci. A uvědomila jsem si jak jsou někdy naše problémy malicherné.
OdpovědětVymazatJe mi líto, že u vás mají pokácet vzrostlé stromy kvůli parkovacím místům. Včera jsem s lítostí sledovala, jak několik stromů v Jihlavě padlo za oběť vichru při bouřce, která se tu přehnala v úterý. Přiznám se, že jsem měla velký strach. Příroda nám připomněla jak jsme proti ní malí a slabí.
Jsem ráda, že jsi zpět a těším se na Tvoje příspěvky. R.
Růženko, ani se mi nechce o tom psát, jak to se mnou zamávalo.
VymazatSnad se vše nebude nikde jinde opakovat. Ale lidi si sami podřezávají pod sebou větev.
Jiřina z N.
V této situaci, která postihla Moravu, mi chybí slova, protože se mi zalévají oči slzami...
OdpovědětVymazatVše je najednou tolik složité, počasí, viry, neštěstí.
Álo, nejhorší je ta bezmoc. Jiřina z N.
VymazatZpráva o těch hrůzách mě zastihla daleko od Moravy i od domova a hodně přehodně zakalila nádherný den. Volala jsem všem známým a klientů, zjišťovala, zda jsou v pořádku. Dobře mi z toho opravdu není.
OdpovědětVymazatJiřinko, měj pokud možno hezké dny, Helena
Helo, to jsou situace, kdy nemůžeš téměř nic dělat, až později přispět buď finančně a zdatnější i odklízením...ale nezávidím jim, vím, co bylo při povodních...tohle je taky obrovský malér. Jiřina z N.
VymazatJiřinko,taky jsem to sledovala v televizi a říkala si,že to není možné.Co ještě všechno musí lidi zažít,tornádo viry,nemoci.Taky jsme pomohli aspoň finančně.Kácení stromů kvůli parkovacím místům znám,tady u nás jich taky dost padlo za vlast,aby měli lidi kde" umístit své miláčky".Je mi líto každého stromu,který musí pryč,protože "překáží".Jiřinko,měj se moc hezky a opatruj se.Marťa.
OdpovědětVymazatMarťo, v poslední době moje psychika docela dostává zabrat a to se považuji za odolnou osobu. Snad zas bude líp. Jiřina z N.
Vymazat