Už jsem měla připravený zase jeden cestovatelský příspěvek na blog a najednou mi docvaklo, že bych sem měla dát něco ze života. Protože v životě to není jen o výletech a zájezdech, o procházkách a posedávání u kafíček. Někdy je to o pěkné facce přímo do obličeje a kopanci víte kam?
Tak tedy o čtvrtku 14.10.2021.
Milé KOČKY,
některé z vás vědí, že se peru s Vetřelcem - od září 2018 o něm vím z první ruky, kdy mi na něj lékaři přišli. Pak půl roku Vetřelce lékaři různě pozorovali a sledovali, dumali a radili se, aby: od května 2019 nahodili chemky, šla jsem do toho po hlavě, protože jsem netušila, o co půjde, ačkoli nějaké ty zvěsti se ke mně dostaly, to jo... bitva trvala osm měsíců, Vetřelce tím doktoři malinko usměrnili, neb mu v lednu a únoru 2020 trochu dali na frak i ozařováním... a nyní se lékaři poradili a zase na něj bafli s jinou chemkou.
Tak a nyní již máte úvod do děje:
Sedíme takhle ve stacionáři a jsme tam samí podobní, jeden starší chlapík a ostatní jsou na bužírkách ženy, pár v mých letech a daleko více mladší, možná i mladší, než má dcera. Povídaly si a co mě zarazilo bylo to, že většina jich nemá manželata, neb chlapi prostě před problémem utečou, asi si ze strachu najdou nějakou mladší a zdravou? Ale to není vše. Každá z nich má děti, většinou školou povinné a tudíž musí máma fungovat, rakovina nerakovina, chemka nechemka, že vám je blbě, že máte neblahé průvodní jevy a potácíte se v tom - koho to zajímá? Jedna paní tam říkala, že tchýně si děti vůbec nebere...že jí bývá po chemce zle a musí s dětmi na pískoviště, na hřiště a občas tam do sáčku zvrací. Že jí sice občas pomůže máma nebo sestřenice, ale většinou je na to sama. Tak to jsem zírala, protože já si prostě lehnu a vstanu, jak potřebuju a nic mě nehoní, můžu si svůj nevolnostní čas prožít podle svého ( i když to také není žádný med). Ani netuším, jak to mají se zaměstnáním, s prací, s penězi?
Počítám, že to hlavní, co ty ženy trápí, není holá hlava, vlasy dorostou, není to, že jim není dobře, ale že jako mámy nemohou z různých příčin fungovat, jak by si přály. Taky je pronásleduje strach, co by, kdyby.
Omlouvám se za tohle téma, ale i to je život, všem, kdo sem nakouknete přeji, aby vás to nepostihlo, abyste byly zdravé a měly jen samé pěkné vztahy s rodinou. S lidmi.
Vaše momentálně trochu povadlá Jiřina z N.
Jiřinko,je to smutné téma,ale je to život.A bohužel,také tohle k životu patří.Takže se neomlouvej.Je mi vždy líto,když vím o někom,kdo se pere s touto nemocí.Přeju Ti moc sil,v boji s tímto zmetkem.Držím ti palce,moc na Tebe myslím a věřím,že bude líp.Krásnou sluníčkovou sobotu Tobě,ale i tvému manželovi.Marťa.
OdpovědětVymazatJiřinko, bohužel i tyto nemoci patří do našeho života. Je mi líto všech, kterým v tomto boji nikdo nepomůže. Moc na Tebe myslím a přeji Ti hodně sil v boji s nevítaným vetřelcem.
OdpovědětVymazatPřeji klidný víkend.
Jiřinko,je to téma náročné, ale bohužel do života spoustě lidí zasáhne. Ty mi připomínáš moji kamarádku z dětství, která se také s vetřelcem potýká. Bojuje ze všech sil a já ji obdivuji a obdivuji i Tebe. Já sama nevím, jak bych se k takovému životnímu problému postavila.
OdpovědětVymazatHodně na Tebe myslím, protože byť Tě osobně neznám, tak svým optimistickým postojem k životu jako takovém, jsi mi blízká.
Klidný den !
Hanka
Jiřinko, obdivuji Tě jak jsi statečná a tyto mámy také: Je až nepředstavitelné, kolik musí vynaložit sil, aby obstaraly děti. Je to smutné, že je právě ti partneři, na které se spoléhaly, opustí ve chvíli, kdy jim je nejhůř a kdy pomoc nejvíc potřebují. O to horší je, když tyto mámy opustí celá rodina, protože se toho problému bojí? Je potřeba o tyto lidi pečovat až do uzdravení nebo bohužel až do konce a vím moc dobře, jaké to je. Ale to tu už nechci rozepisovat. Jiřinko vždyť víš, že Ti přeji hlavně aby Ti to pomohlo, aby ses uzdravila. Opatruj se, odpočívej, nejdůležitější je Tvé uzdravení. Přeji Ti pohodovou sobotu i neděli.
OdpovědětVymazatJiřinko, tohle téma je smutné, ale není mi cizí. Maminka, když chodila na chemky, v čekárně také vídala mladé maminky, kolem kterých se mnohdy batolily malé děti. Vždycky přišla domů a říkala, jaká je sebelítostná kráva, že ona už má holky velké, které se o sebe (i o ní) dokáží postarat, ale co ty mámy, že si to vůbec nedovede představit. Protože i ty mladé maminky nemoc mnohdy přepere...
OdpovědětVymazatVěřím a držím pěsti, aby ta povadlost rychle přešla a nějakou speciální zálivkou z tebe zase stala ta výstavní květinka!
Děkuji za tu poslední větu, Janinko, Jiřina z N.
VymazatJiřinko, ta potvora si nevybírá a vždycky je to hodně smutné pro všechny a pro maminky dětí obzvlášť. Moc držím pěsti, aby zase bylo dobře. Měj se a zdravím 💗
OdpovědětVymazatDržím palce, ať Vetřelce vypudíte. Prostě chlapi jsou zbabělci. Oni nejsou schopní koukat na bolest, na trápení a na to jak jejich žena se mění. A tak vezmou roha. Žena ta vydrží všechno. I fungovat při chemoterapiích svého muže, snášet jeho skuhrání, stará se o něj když je mu zle, když plešatí, když hubne nebo tloustne, když má alkoholové úlety....
OdpovědětVymazatJiřinko, je to hodně smutné téma. Bohužel tahle nemoc si nevybírá, zda je člověk starý, nebo mladý. Moc a moc ti držím pěsti, abys boj s Vetřelcem úspěšně zvládla. 🍀🙏🍀 Stejně tak i těm maminám, které se musí starat o děti.
OdpovědětVymazatOpatruj se, odpočívej a bojuj. 🍀🙏💓
Jiřinko, je to moc smutné, když nefunguje rodina a ženy nemají koho požádat o "pomoc", podporu. Asi si nikdo, kdo nezažil, toto nedokáže představit. Moje teta je vážně nemocná a už je léta na vozíku a strejda to zvládá, neodešel a funguje. Smekáme před ním, celá rodina.
OdpovědětVymazatJiřinko, drž se a snad je stále vetřelec zapuzen.
Měj krásnou neděli. D.
Vážení, dnes odpovím najednou vám všem: zastyděla jsem se tam, ve čt, jaká jsem slabota, když jsem si představila, že bych měla k chemce ještě dělat vše kolem dětí, vařit, prát a uklízet, bavit se s nimi, dělat úkoly, protože když mi není dobře, zalezu si a polehávám.Starám se jen o sebe a případně mi manžel nabídne něco k jídlu.
OdpovědětVymazatPřiznám se, že jsme to napsala jen proto, že je dobré vědět, že i vzít takové mámě děcko na výlet jí v té chvíli asi pomůže.
Nicméně moc děkuji za podporu vám všem a určitě nedám svou kůži zadarmo.
Jiřina z N.
Jiřinko,smutné téma.Jsou to hrdinky a neumím si to představit,že je v tom rodina nechá samotné.
OdpovědětVymazatTobě držím moc palce,dáš vetřelci zase na frak.
Kéž bys měla pravdu, Jitko. Ještě prý musím jít vnučkám na svatbu a to hned tak nehrozí,
Vymazatzatím mají jiné starosti. Jiřina z N.