4.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Spekulanti:

Měl jsem dva přátele. První z nich, zámožný bankéř, přišel o jmění při náhlém krachu na burze.Octl se na mizině a dal přednost smrti před životem v bídě. Přiložil ke spánku revolver zdobený perletí a stiskl spoušť.

Druhý, profesor, objevil trhlinu ve filosofickém systému, který vymyslel po mnoha létech hloubání a který, jak věřil, mohl plně vyložit smysl života. Zoufal si ze zklamání. I teď však myslel ještě v logických kategoriích a věděl, k jakému závěru dojde, vloží li hlavu do oprátky, zavěšené na skobě ve stropu, a odkopne stoličku, na kterou předtím vystoupil.

Pohřbili oba vedle sebe u hřbitovní zdi. Jednoho dne se nad jejich hroby setkal syn bankéře A. s dcerou profesora B. Cestou ze hřbitova, přesně řečeno hned za hřbitovní branou, se jejich ruce nějak našly. Krátce nato si řekli, že se milují, vzali se a žijí dodnes jako v ráji.

Hlavně proto, že oba věděli od svých otců, kam vedou spekulace. Ale trochu snad také proto, že vědí, jak malou záruku štěstí dávají nakupené poklady a že nějaká ta skulina v nejdokonalejším filosofickém systému nemění nic na kráse zahrádky u domku na předměstí, ve kterém žijí.