S tím nic nenaděláš

 To mi občas říká manžel, když se rozčiluju. A že mám občas proč. Od září 2021 nekoukáme na televizi a pokud chci vidět Toulavku + Objektiv a nově i Modrou krev, nahraje mi pořad do počítače a já si to večer v klidu shlédnu. A pak to vymažu. A mám pokoj. Nesleduji seriály, politiky, zprávy, kecy v kleci, i tak je toho ošklivého všude vidět na můj vkus až příliš. (nově mi nahrál Zrzku v bydlíku po Maďarsku a lebedím si - stejná místa jako na zájezdu s Janou )

 A cože mne vytáčí? Haldy vajglů na zastávkách autobusu, čmáranice na budovách, sprosté vyjadřování především mladších lidí, i když! - hulvátství, neúcta, bezohlednost a vidím to napříč společenskými vrstvami - od těch dole po naše reprezentanty. Hrabivost a přezíravost - u některých asi hlavní rysy.

Jsou i výjimky!Díky za ně.

Nechápu také, proč mají lidé, kteří nepracují, ač jsou práceschopní, dostávat tolik podpory, že mají stejnou životní úroveň jako pracující. A pokud k tomu dělají na černo, mají to ještě lepší. Politici do této oblasti raději nešťourají, proč asi?  Policie a jiné složky jsou neviditelné a nemám pocit, že by mi k něčemu byli - jo, na nějaké fotbalové utkání, tam jich je...

Příkladně mohu docela dobře, díky mnoha rokům, kdy tam musím chodit, ohodnotit některá pracoviště ve zdravotnictví.Natrefíte tam na lékaře odborníky, kteří vám pomohou a jsou opravdoví profíci, potkáte tam sestřičky, které se navzdory náročné práci a každodennímu stresujícímu prostředí snaží pacienty zklidnit a chovají se úžasně, a pak potkáte takové, které jsou hlučné, nepříjemné, vyjadřují se neprofesionálně a jste rádi, když jdete po léčbě domů. A některé ty mundůry! - to nepoznáte, o koho jde. Je to o lidech, já vím. Je to asi i o výchově v rodině, občas čtu o maminkách, jaké mají problémy s jedním dítětem a musím se smát - moje máma měla 6 dětí jako schody, chodila do práce na dvě směny, musela vše zvládnout včetně vaření a pečení, praní bez automatické pračky, pleny se vyvářely, tenkrát nebylo možné vše koupit, museli jsme pomáhat, podle schopností a věku, zdravit a děkovat byla povinnost, mám pocit, že do práce se chodilo za 6 neděl po porodu??? - když vidím děcko v kočárku, které sotva sedí a máma mu dá do ruky mobil - místo, aby si s ním povídala, svědí mě jazyk. Jedu domů z Prahy 35 min. a vidím, že si ta mamina za celou dobu dítěte nevšímá a mele něco do dalšího mobilu...co asi naučí své dítě?

Milé KOČKY, člověk si pak váží toho, když natrefí na slušného člověka, na osobu přátelskou a nezištnou a nebo na někoho, kdo vám jen tak s něčím pomůže. Když potkáte lidi, kteří nelžou, nekradou a nepodvádějí. Nepomlouvají a nezávidí. A jsou spokojení s tím, co mají, jsou skromní.

Když jsem v r. 1982 přišla poprvé do styku s onkologií, byla jiná doba a léčba nebyla na takové úrovni jako dnes. Ale jak vidno, asi mi pomohli. Podruhé v r. 2008 už jsem přišla na další etapu do Prahy a zdálo se vše o stupeň výš. Nu a v r. 2018 se vše rozjelo potřetí - a ač léčebné postupy asi jsou stále modernější a na vyšší úrovni, mnozí zaměstnanci zdravotnictví by si měli doplnit vzdělání o etiku a i zařízení v těch budovách by si zasloužilo modernizaci - i to působí na pacienty. ( léčba moderní a WC jak za Rakouska-Uherska )

Protože nikdo neví, kdy a jak skončí, hnalo mě několik událostí k tomu, že jsem na blog začala nahodile dávat některé z našich mnohých výletů a to z různých období.Především, když mi byly z přenesených dvou blogů smazány fotky a pak, když se díky nemocem a věku nedalo už vše znovu navštívit ( a přiznejme si, že je pořád mnoho nových cílů, kam bych ještě ráda zavítala). A to nemluvím o cizině, protože co jsem nestihla do teď, už asi nedoženu. Nejsem nevděčná a tak přijímám vše, jak přichází a snažím se, abych se k tomu, co mne potká, postavila co nejlépe.Někdy to tedy fakt není úplně jednoduché, ale - jak říká manžel - s tím nic nenaděláš. A musím dodat, že mi blog zatím docela pomáhá vše zvládat. Vážím si každého, kdo ke mně na blog přijde a kdo se sem vrací. Pokud někomu moje tipy na výlety pomůžou nasměrovat cesty do přírody nebo do pěkných  měst, budu ráda. Nebyla by to zbytečná práce.

( stejně tak ráda chodím já na návštěvu na některé mé oblíbené blogy )

tyto fotografie jsou z loňska po N. - ale už brzy to bude stejné...

a ještě u tohoto mnohomluvného, chaotického článku perličku: kamarádka si zajela na výlet do Sobotky a vrátila se a povídá mi: tam ty děti všechny tak krásně zdravily a ani mě neznaly!  ona je z kraje Prahy / Vinoře...