Kdysi, dávno tomu, chodila dcera s jedním mladíkem a měli letět na část prázdnin do Bulharska.Jako správná mamina jsem sedla, nalistovala Burdu, ( tehdy šla z ruky do ruky ) a upletla jsem dva svetry, jeden dceři a jeden jemu. ( Byl to mladík asi 193 cm vysoký a pletařky právě jistě omdlely, neb jim bylo jasné, o jaký svetr šlo ). Svetry to byly tenké, na docela slabých jehlicích, aby se miláčkům u moře kvečeru neudělalo chladno! Tak jsem si na sebe upletla bič. Ale zvládla jsem to a odjeli i se svetry. Později se dcera vdala za jiného, s tím je dodnes a na rozdíl od svetrů vím, jak jsou na tom.
Tu Burdu jsem si schovala na památku a ač jsem jiné, asi 3x metr vysoké komínky Burdy rozdala mladším, tuhle schovávám jako relikvii.
A ještě jednu perličku na sebe prozradím: loni jsem si koupila běhoun na stůl s velikonočním motivem: říkám si - na bílý ubrus to bude moc hezké. Letos, zkraje roku, jsem na to úspěšně zapomněla a chtěla jsem si ho objednat znova. Ale dobře to dopadlo a našla jsem ho, neobjednávala znova - takže to bude na svátky paráda. Nu a ten vtip? zapomněla jsem na něj a našla ho den po Velikonocích a tak budeme mít příští rok něco nového na stůl.
To stáří je dost nevyzpytatelný stav!
Jiřinko, máma pro blaho dítěte udělá téměř cokoli. Ale tohle!!! Fakt smekám - už jsem dlouho nic nevyplétala, ale je to řehole... A na víc je to z doby, kdy se nosily velké svetřy, takže na toho mladíka musel být obrovský!!!
OdpovědětVymazatJsi prostě nej! Helena
PS: a ta perlička - to fakt není výsada stáří :o)!
Helo, bylo to před mnoha lety, byla jsem mladší a šlo mi to docela od ruky, měla jsem motivaci.Musím se dcery zeptat, kde ten svetřík skončil. Jednu pletenou halenku ode mne ze sněhurky ještě určitě doma má.
Vymazatzdravím : Jiřina z N.
Podle Burdy jsem hlavně šila,byly tam bezva střihy.Ale pletla jsem taky hodně.
OdpovědětVymazatOno nám nic jiného nezbývalo,vždyť nic nebylo.Na takového chlapa,to tě musela bolet zápěstí,aspoň mě vždy bolela.Také jsem pletla na dceru a jejího tehdejšího přítele svetry na hory.Pletla jsem i na manžela,to byl hubený,teď bych ho už neopletla.
Jiřinko,hezký den
Jitko, zkraje jsem kupovala ruskou Burdu a dcera podle ní šila ( v té době chodila na gympl v Brandejse ) a já pletla, mám z té doby několik sukní ještě teď.Dokonce si sama ušila i kabát - takový cibelíňák.
VymazatPletl a háčkoval snad každý, co vím.Nejraději jsem dělala svetry, svoje nápady, ale jednou jsem pletla i krajkové punčochy a to bylo! obě najednou, abych je měla stejné.
Dnes jen občas něco uháčkuji na medvídky nebo tak něco. Jiřina z N.
Jiřinko, také jsem "oplétala" celou rodinu, měla jsem i dvoulůžkový pletací stroj. Manžel mi pod něj udělal super kovový stojan a pletla jsem v létě i venku na zahradě. Pak jsem ho dala do sklepa a zapomněla ho vynést do bytu. Přišla povodeň v roce 2002 a stroj se zanesl a už nešel vyčistit a tak skončil ve sběru. Bylo mi to líto, ale tehdy se toho muselo vyhodit hodně, protože trvalo několik dní, než voda ve sklepě opadla a hasiči nestíhali vodu odčerpávat, protože to měli pod kopci všichni. To jsem ale zabrousila trochu jinam...Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatJaruško, moje sestra má dva stroje ještě teď, jeden svůj a jeden dostala ode mne, já jsem na tom nikdy nedělala a dostala jsem ho od někoho. Nejvíc jsem háčkovala čepice pro lidi na děti, spolu po večerech s Marií S., kterou znáš.Za večer jsme každá udělaly dva kousky.Problém byl jeden čas sehnat pořádnou vlnu nebo přízi.
VymazatOhledně povodně - to taky byla věc!
Hezký podvečer. Jiřina z N.
Lezarts
OdpovědětVymazatModel svetrů stále aktuální! Smekám, to musela být docela robota!!!
Jo a s tou pamětí, není to otázka stáří! Po sondování, jsem zjistila, že spousta omladiny na tom není lépe🤓!!! Příklad: volá mi dcera” mami zapomněla jsem si u tebe doma telefon”. A já odpovídám: “podívám se po něm “( v tom se mi rozsvítí), a povídám : “ a čím mě telefonuješ?”
😂😂😂
Renátko, šla jsem asi před rokem na nějaké vyšetření do lékárny ohledně paměti a byla jsem vyhodnocena docela dobře, ale nyní by ty výsledky asi byly horší.Když mi dáš z deseti výrazů vybrat, najdu hned ten správný, ale sama si vybavím některé výrazy pomalu...a bude hůř.
VymazatZatím si nezapomínám klíče, ani mobil, a ani foťák, až vyjedu na výlet bez něj, bude to rána.
Jiřina z N.
No jo, Burda. Taky jsem si ji zpočátku půjčovala v knihovně na zápis, ohmatanou, ale byla můj zdroj hlavně na střihy, podle kterých se bezvadně šilo. Později mi ji schovávala hodná trafikantka. Ale pak přišel čas, kdy jsem ty kupičky přebrala a nechala si jen tak něco málo, spíš z určité nostalgie. Šila jsem ještě na vnučky, postupně na sebe jsem přestala a teď už jsem orientovaná jen na nějaké dárkové drobnosti a to už jen tak podle sebe nebo se po někom opičím.
OdpovědětVymazatKrásné svetry jsi upletla a věřím, že to byla prácička ! Taky jsem toho napletla kupy :-).
Ale bavilo mne to.
Měj se!
Hanka
Hani, já jsem svůj největší úspěch zaznamenala, když jsem ušila mamce prošívaný župan a to podle svého, koupeného v obchodě.Celý jsem ho pak obšila růčo paspulkou a to bylo za trest.Ale máma si ho pochvalovala a já jsem se tajně naparovala.
VymazatJiřina z N.
ÁÁ pletení, to je moje radost. U pánského svetru vím moc dobře, jak to nebere konce 😊, ale když to člověk plete z lásky...😂
OdpovědětVymazatAlenko, co já se napletla a především na děti. Bavilo mě to, čepice, šály, rukavice, svetry, ponožky. několikrát i šatičky - ty soupravičky na mimina...
Vymazatjo, to byly časy.
Jiřina z N.
Ahoj Jiřinko, já moc ráda a hodně pletu hlavně pro sebe a občas pro vnučky,ale tak velký svetr cos pletla ty muselo dát práce.Mej se moc hezky Iveta
OdpovědětVymazatIvetko, hlavně jsem musela přepočítat u toho vzoru oka, abych měla vzor podle návodu.Škoda, že nemám z toho jejich pobytu v Bulharsku žádnou fotku s jejich svetry, musím se poptat dcery.
VymazatTak příjemné pletení! Jiřina z N.
Teď už pletu jenom občas na medvědy nebo panenky. Smekám klobouk před tvými výtvory. Přeci jenom uplést stan a ještě s takovým vzorem, to není jen tak. Měj se hezky, moc zdravím 😀😁
OdpovědětVymazatEvi, kluk byl štíhlý, ale dlouhý - já to pletla snad z Glorie, ale dalo to práci.
VymazatTuhle jsem uklízela a našla tu starou Burdu a co všechno jsem si u toho vybavila z paměti. Pa Jiřina z N.
pozdravuj Barunku
Jiřinko, ty svetry jsou moc hezké.👍👍
OdpovědětVymazatJá jsem pletařka a neskutečně mě to baví. Když koukám na televizi, musím zaměstnat ruce, jinak během pár minut usínám. Jen letos jsem už upletla pět svetrů a uháčkovala tričko. Je to taková práce na dlouhé zimní večery. Nikdy jsem ale nepletla podle časopisu, já totiž k smrti nenávidím jakékoliv návody. Nějak je neumím číst. 😂🤣
Měj hezké jarní dny🌷🍀
Alenko, na sebe a na dceru či později na vnučky jsem obvykle pletla svoje ,,modely,, a docela jsem měla úspěch, ale tohle byla zakázka, kterou jsme si umínila udělat já sama, aby tam oni dva ,,vypadali,,.
VymazatNa manžela jsem občas taky něco uštrikovala, ale on to pak nenosil dostatečně často a tak jsem to hodně omezila.
Tak něco nafoť a dej na blog, ať máme ponětí o tvé tvorbě. Jiřina z N.
Maruško, mně se to stalo jednou na dopoledním školním představení ve Vinohradském divadle, kam mne pozvala kamarádka, která ve škole pracovala.
VymazatA to jsem tehdy nebyla vůbec stará!
Jsou to věci. Jiřina z N.
To je krásná vzpomínka :). Burdu si pamatuji, půjčovala nám jí sousedka a my v ní nadšeně se ségrou listovaly :).
OdpovědětVymazatJaninko, tos musela listovat jako holčička do školky, ne?
VymazatAle pamatuji si, že když vyšla první česky psaná Burda, kupovaly jsme pak všechny, jo, to vyly modely, a vzadu byly věci pro domácnost, třeba dcera ušila krásný ubrus vanilkové barvy.
Jiřina z N.
Jiřinko, podle Burdy dříve hodně šila mamka a já taky, byly tam bezvadné střihy. Ještě pár šatů mám schovaných z té doby, někdy je ukážu, ať je sranda. Pletení mě vždycky moc bavilo a baví pořád, je to pro mě relax. Se zapomínáním máme v naší rodině bohaté zkušenosti, hodně v tom vede můj taťka - klíče od baráku je schopný pověsit v zahradě klidně na strom :o). A nejčerstvější zážitek je z naší cesty do Karlových Varů, kdy mužský zapomněl na nástupišti v Chocni batoh plný věcí. Kupodivu ho někdo odevzdal do pokladny, kde na nás počkal... Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leničko, to jsem ráda, že jsou u vás takoví poctiví lidé. A že jste nepřišli o věci.
VymazatJá bych uvítala, kdyby k nám vtrhlo komando a vytřídilo nám věci a 2/3 jich odvezli neznámo kam.Především ty, které už nebudeme potřebovat a nepoužíváme je.
Začíná to tady připomínat veřejnou skládku. Jiřina z N.
Krásné svetry. Ty norské vzory hodně letěly. Nejprve jsem si myslela, že je to dcera s přítelem z fotoknihy. Pak mi došlo, že jde o Burdu. Také jsem ji kupovala, spolu s dalšími časopisy. Já jsem ale spíše podle ní šila. Měla uvnitř jako přílohu střehy a návody jak postupovat byly perfektní. Snadno jsem ušila sobě i dětem cokoli a vždy oblečení padlo. Plést jsem musela přestat, když mne zásobovala zakázkami pro celou svou rodinu jedna paní ze sídliště a také pro velké lidi a já jsem z toho pletení chytla zánět svalu a od té doby jsem občas měla silnou recidivu při nastuzení. Paní jsem odřekla a vrátila jí všechny časopisy ze zahraničí, podle kterých jsem jí pletla. Svým vnučkám už jsem plést nemohla. Lékař řekl, že je to z toho. Většinou se hýbou ruce od lokte dolů a ramena setrvávají dlouho v nehybnosti. Prostě, čeho je moc, toho je příliš. :-D
OdpovědětVymazatMaruško, my jsme asi všechny v té době pletly a háčkovaly. Ale máme třeba staré, háčkované, společenské rukavičky, které dělala v klášterní škole jedna příbuzná a to musela být piplačka.
VymazatMěj se báječně a zase příště! Jiřina z N.