Kopírování

Když jsem, milé Kočky, byla onehdy v Liběchově, o čemž jsem tu psala, vzpomněla jsem si na návštěvu několika vesnic opodál a našla jsem článek na svém blogu z této výpravy - fotky mi později z něj vymazali a tak mi přišel celkem přirozený nápad - okopírovat článek a nově přidat staré fotky?

 středa 27. února 2019

Zapomenutý kraj

Dnešní příspěvek by se klidně mohl jmenovat Hlásání za tepla, neboť jsme se sotva vrátili a už to tady klofu:

Kdysi jsem četla:

,,muži mají rádi místa, kde lišky dávají dobrou noc a nějaký ten zajíček dobré jitro,,.

---

Takže - abych vás tu neponoukala,

milé KOČKY,

k lechtivým myšlenkám, vrátím se k původnímu svému záměru -

popsat místo na dohled od Mělníka, no spíše na dohled od Liběchova,

nedaleko od Hlav Václava Levého, v oblasti rovnoběžně kolem Labe - trochu severně od silnice Liběchov - Štětí.

A proto ty lišky, tady v těch obcích určitě lišky a zajíce naživo vídají, jsou to obce krásné,

ale poněkud zapomenuté.

Dávno jsem je prostudovala na mapě a dlouho toužila je vidět.

Čekala jsem, že to nebude žádná hitparáda, ale stav některých budov v těchto vesnicích je tristní.

Dokud jsem často jezdívala na svém milém horském kole, šlapali jsme v krajinách vzdálených a tyhle blízké cíle jsem si nechávala na jindy.

Teď nastal jejich čas.

Brocno - Chcebuz - Radouň - Snědovice - Střížovice - Malešov

Počítám, že spousta z vás ty názvy nikdy neslyšela.

A co vše tam je k vidění!, otázkou je, v jakém stavu! uprostřed Středočeského kraje.

A právě teď, díky tomu, že jsem se konečně osmělila sem zavítat, mohu vás s těmi vesničkami a zámečky a kostelíčky seznámit,

což mi, mimochodem, činí potěšení.

Ráno jsem úskokem přemluvila manžela, že nakoupíme v Evě v Mě, pak se někam podíváme. Problém byl trošku s autem, chudák 2 měsíce stálo a tak bylo líné vyjet, ale manžel mu domluvil. Obešlo se to bez kladiva.

V obci Brocno jsem nafotila na návsi sochu sv.Prokopa a několik hrázděných domů, zámek jsem si odpustila, je v příšerném stavu.

Poté přesun do další obce, tedy Chcebuzi, a tady: výhra! tedy - jak se to vezme.

Kostel zajímavý, zavřený, vedle obrovský areál bývalého zámku a statku, celý areál úplně zdevastovaný a na návsi mě odchytila jedna domorodá obyvatelka, že mi to tam ukáže: prý - tady se točil film LIDICE. To mne zaujalo a vydaly jsme se spolu na nádvoří, hned za brankou v rumišti dva trsy krásných sněženek, a okolo - no, hanba mluvit.

Čechy krásné, Čechy mé!

To, že vedle morového sloupu a před zajímavými domky straší el.sloup s dráty mi vlastně v sousedství té hrůzy naproti ani nepřišlo divné!

Najednou proti nám velká tlupa odrostlých turistů, důchodci. Tak jsem paní ,,průvodkyni ,, poděkovala, předala ji skupině a mazala za manželem, který se vyhříval na sluníčku v autě.

A po pár km zase zastavení, tentokrát v Radouni - nafotit kostelíček, pak jsem se vydala k židovskému hřbitůvku za vesnici: pěkná procházka prohřátým terénem mezi keři šípků, roští už chytá barvy, do červena, do zelena, jehnědy žloutnou, jaro bude.

Mezitím fotím různé rázovité domečky, cestou přemýšlím, čím se tu lidé živí, kam jezdí a jak do práce...,

obdivuji luční potůček s jarně čistou vodou a sleduji kosáky, jak se zde koupou.

Další dvě plánované obce projíždíme

( takže zámek/domov postižených ve Snědovicích jsme neviděli - ale řidiče není radno dráždit zbytečně moc )

a poslední zastavení na fotky jsou v Malešově, udivuje mne zdejší veliká náves, starý kostel s opadanou zdí okolo,

a pak už jen cesta domů.

Milé KOČKY,

další splněný sen, já se mám!

( vsuvka: všechny ty vesnice jsou tuze staré a zemědělské, podle toho ty budovy vypadají - abyste rozumněly:

samé sýpky, dvory, brány,

prostě: když se ještě hospodařilo a nevozilo se jídlo z Tramtárie )