Z mého života

 Nechápu, co to do mne vjelo, že se mi chce tady psát o některých mých zkušenostech, a že jich za můj pestrý a dlouhý život bylo. Tak třeba - namátkou - když moje dcera jezdila na gymnázium do Brandejsa, stalo se, že si mne pozvala paní učitelka ( profesorka? ) do školy, že se mnou potřebuje mluvit.

Milé KOČKY, tudíž jsem se mázla šminkami ( tehdy ) opilovala nehty, ustrojila se, abych vypadala  a vyrazila do sousedního okresního města. Už první slova té kantorky mě trochu zarazila: představovala jsem si vás jinak.

Z následujícího delšího rozhovoru se pomalu vylouplo, proč jsem byla pozvána. Ve škole ( tehdy ) psali test a zaškrtávali vhodné odpovědi. Na otázku pije někdo v rodině má vždy pravdomluvná dcera zaškrtla ano, na další otázku vybrala odpověď matka. Poté, co já jsem celkem klidně s opilectvím nesouhlasila, pozvala kantorka moji dceru ke konfrontaci a ta pravila: ale mami, vždycky, když táta dostane k narozeninám láhev vína, ty mu ji pak s kamarádkami vypiješ!

A bylo to venku. Následovala další masáž - paní pedagožka mi řekla, že by bylo vhodné, aby dcera nechodila do školy tak elegantně a draze oblečená. Na to jsem vykulila oči a nechápala. Nikdy jsme v TUZEXU nebyly, nikdy jsem tam nenakupovala a že bychom se nějak extra honosně strojily mě nenapadlo, i když - ( v kloboucích a kabelkách jsem se vždy vyžívala od dětství ) požádala jsem tedy o příklad, co tím myslí. A pak jsem se musela smát. 

Povídám jí: paní učitelko, nám umřela teta, která měla spoustu pěkného oblečení a moc ho neužila, ale strýc nám je dal, ať s tím naložíme, jak chceme,. Dcera ty kostýmy a šaty rozpárala, látky opatrně vyprala a podle tehdy ještě rusky psané BURDY si z nich ( i mně ) našila sukně a různé oblečení, já jsem k tomu napletla a naháčkovala nějaké ty svetříky a to je celé to tajemství. Překvapeně pak zase koukala ta učitelka. Dcera měla období, kdy šila na stroji a tvořila, některé sukně mám ještě dnes, ovšem už jsou mi většinou malé v pase ( to cukroví! ). Jela jsem domů spokojená, že se vše vysvětlilo a dodnes to ráda vyprávím známým, jak jsem byla osočena.

Tak si, milé blogerky, užívejte každičký den v tomto roce, ať je příjemný a veselý a máte taky na co vzpomínat.