Poděkování

 Ze zatím jen mně známých důvodů mám potřebu poděkovat Janě, mojí druhdy kolegyni z práce, že se několik let dává mnou vláčet po Evropě a jezdí se mnou, zatím celkem ochotně, na zájezdy. Je to od ní hezké, že mi důvěřuje a pokud nějaký zájezd vyberu, beze strachu se nechá přihlásit a věří, že budu mít šťastnou ruku. (kompenzuje si to pak tím, že na nějaký zájezd jede ještě se svým manželem ).

( já jí z legrace vždy říkám - bude se ti tam líbit a běda ti, jak ne! - nebojte, ona mi to stejným vrací)

Milé KOČKY, včera jsme měli s manželem debatu, přišla otázka, kde se mi nejvíc líbilo a opravdu jsem se nemohla hned rozhodnout, co říct. Jak u nás, tak v cizině mělo vždy to zvolené místo něco do sebe. Ale připusťme, že bych měla udělat pořadí, tak asi nejvíc bodů by dostalo Gaskoňsko, ale to jen proto, že to bylo v době, kdy jsem se na celý jeden měsíc cítila skvěle, po voperování kardiostimulátoru a před objevením se Vetřelce, který sice ve mně už dávno hlodal, ale nevěděli jsme o něm.

A abych Janu nezastrašila, co zas chystám, přidám několik snímků z toho zájezdu. ( vynechám hradby v Carcassonnu a nebo zahrady v Albi a jiná, velmi známá a krásná místa) - Bylo to jen 9 dní, ale moc pěkných. Tak doufejme, že se ještě najdou i další a pro nás dvě samé povedené cesty napříč Evropou.  

( schválně vybírám snímky z různých nenápadných zákoutí )

naše posezení v Albi, Jano, škoda, že si to nemůžeme častěji zopakovat!

Jano, neboj, letos tě čekají už jen čtyři zájezdíky! To dáš!