Už jsem měla připravený zase jeden cestovatelský příspěvek na blog a najednou mi docvaklo, že bych sem měla dát něco ze života. Protože v životě to není jen o výletech a zájezdech, o procházkách a posedávání u kafíček. Někdy je to o pěkné facce přímo do obličeje a kopanci víte kam?
Tak tedy o čtvrtku 14.10.2021.
Milé KOČKY,
některé z vás vědí, že se peru s Vetřelcem - od září 2018 o něm vím z první ruky, kdy mi na něj lékaři přišli. Pak půl roku Vetřelce lékaři různě pozorovali a sledovali, dumali a radili se, aby: od května 2019 nahodili chemky, šla jsem do toho po hlavě, protože jsem netušila, o co půjde, ačkoli nějaké ty zvěsti se ke mně dostaly, to jo... bitva trvala osm měsíců, Vetřelce tím doktoři malinko usměrnili, neb mu v lednu a únoru 2020 trochu dali na frak i ozařováním... a nyní se lékaři poradili a zase na něj bafli s jinou chemkou.
Tak a nyní již máte úvod do děje:
Sedíme takhle ve stacionáři a jsme tam samí podobní, jeden starší chlapík a ostatní jsou na bužírkách ženy, pár v mých letech a daleko více mladší, možná i mladší, než má dcera. Povídaly si a co mě zarazilo bylo to, že většina jich nemá manželata, neb chlapi prostě před problémem utečou, asi si ze strachu najdou nějakou mladší a zdravou? Ale to není vše. Každá z nich má děti, většinou školou povinné a tudíž musí máma fungovat, rakovina nerakovina, chemka nechemka, že vám je blbě, že máte neblahé průvodní jevy a potácíte se v tom - koho to zajímá? Jedna paní tam říkala, že tchýně si děti vůbec nebere...že jí bývá po chemce zle a musí s dětmi na pískoviště, na hřiště a občas tam do sáčku zvrací. Že jí sice občas pomůže máma nebo sestřenice, ale většinou je na to sama. Tak to jsem zírala, protože já si prostě lehnu a vstanu, jak potřebuju a nic mě nehoní, můžu si svůj nevolnostní čas prožít podle svého ( i když to také není žádný med). Ani netuším, jak to mají se zaměstnáním, s prací, s penězi?
Počítám, že to hlavní, co ty ženy trápí, není holá hlava, vlasy dorostou, není to, že jim není dobře, ale že jako mámy nemohou z různých příčin fungovat, jak by si přály. Taky je pronásleduje strach, co by, kdyby.
Omlouvám se za tohle téma, ale i to je život, všem, kdo sem nakouknete přeji, aby vás to nepostihlo, abyste byly zdravé a měly jen samé pěkné vztahy s rodinou. S lidmi.
Vaše momentálně trochu povadlá Jiřina z N.
