Přímo archeologický

 Přímo na archeologický nález jsem přišla náhodně, onehdy večer jsem něco hledala ve velmi starých fotkách a našla jsem fotky, které ani nevím, že máme.

Manžel mě vyfotil na Křivoklátu, na ruce mám nějakou sovu a dodnes si nepamatuji, že bych se takové věci propůjčila, nicméně fotka dokládá, že ano, sama jsem překvapená, že jsem na tom výletě zažila takové dobrodrůžo.

Milé KOČKY, jak to máte vy se staršími zážitky? Já si tedy hodně pamatuju, ale vidím, že už mám  nedostatky.

Výlet to byl vlakem, s přáteli, šli jsme ze stanice Zbečno k Hamousově statku, kde byly nějaké slavnosti a dále pěšky na Klíčavu, přehradu postavenou mládeží - to totiž v padesátých letech bylo obvyklé a měli jsme sebou jednu kamarádku, která tam tehdy pracovala, došli jsme na Křivoklát a tam manžel sůvě se sovou udělal obrázek. Koukám, že jsem tehdy, i po těch kilometrech v lesích, vypadala docela zachovale.

Dáreček

 Pro všechny příznivce zimy a spešl dárek pro Járu z Rbk:

To jsme si takhle před lety namátkově vyrazili s mužem na Tolštejn pod horu Jedlová na dohled od Varnsdorfu nebo, chcete-li, kousek jižně od Rumburku a risk se povedl. Bylo to tam jako v Mrazíkovi, když Děda Mráz svojí Mrazilkou prvně udeřil.

A protože si to nepamatuji, kdy už jsem to na blog dávala a protože stejně jsou z dřívějších článků fotky vymazané - nabízím je tu znova: 

milé KOČKY,

i takto může vypadat zima v Čechách, když se zadaří: 

( tehdy jsme, zcela výjimečně, na Jedlovou nešli ).

Járo, prvně jsem tu byla, když mi bylo ani ne 19, neuvěřitelné, a na Jedlové, když to tam bylo ještě jako ruina...

Na přání

 Jednou, když byla mladší vnučka ještě hodně malá, jsem jí dala za úkol, aby nakreslila, co v životě ženy vidí za důležité, ( asi jsem ji hlídala, když nemohla do školy? ) a ona vysekla tento výkres:

řekla bych, že se jí to povedlo, co na to říkáte, milé KOČKY?

bylo jí tehdy něco kolem 8 let. Dnes už píše svůj blog.

Premiéra

 Máme pátek a já se vrátím k tomu, co se stalo v úterý. V úterý 9.11.2021.

V pondělí večer jsem manželovi říkala, že bych jednou chtěla vidět 5 vodopádů na říčce Černá Desná     ( kousek nad Tanvaldem ). Kdysi jsme tam s partou jezdívali, ale zrovna tohle jsme neviděli, protože, ač jsme se šli podívat třeba na Souš, nebo na rozhlednu Štěpánku,, nemůžete při výletu vlakem dělat zázraky, jít notný kus pěšky a vidět všechno.

Nu, milé KOČKY, musím si dávat pozor na svá vyslovená přání.

V úterý ráno mne muž vzbudil, nechal mne nasnídat a jelo se - do Desné. Auto jsme ponechali na divném místě, u takových napůl shořelých baráků s podivnými obyvateli - byli jsme po návratu rádi, že auto zůstalo celé a bylo možné s ním pokračovat v cestě.

Šli jsme proti proudu potoka nebo říčky, chcete-li. Cesta byla zavátá spoustou bukového listí a museli jsme dávat velký pozor na každý krok. Ale, vodopády jsme - všech pět - viděli, nafotili a mne přes veškeré neduhy a nevolnosti pobyt v lese a u vody tak nadchl, že jsem si opravdu velmi spravila chuť. Původně jsem to myslela tak, že pojedeme na Souš, necháme tu auto a odtud půjdeme k vodopádům, ale nakonec jsem zvolila opačný přístup a bylo to lepší, kratší a schůdnější. Navíc se ukázalo, že silnička na Souš je zavřená, označení k ní v Desné bylo jako slepá ulice...tak nevím. Tato pro mne premiéra byla takovým asi posledním rozloučením s pěknými podzimními dny ( ale to už jsem tady, letos na podzim, tvrdila vícekrát ).

Moc ráda bych vám několik fotek z této výpravy ukázala:

Už jste viděli baletku na rozpálené plotně? ne? tak jsem baletila na této pěšině, do kopce a ještě takové balvany...já se teď často motám i na rovině a dokonce doma v bytě! a to nejsem pod vlivem...

zima může přijít, kožíšek už mám: